Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 8.

Je mi líto že Mia přišla o tátu, ale zbytek našich rodin je někde pryč, doufám, že jsou v pořádku. Mia rozložila gauč, Happy si na něj lehl, mě poslala do svého pokoje a sama si lehla na zem kousek ode mě. Nemohl jsem usnout, pořád jsem přemýšlel nad tím, co se dneska všechno stalo, Mia už spala, svírala svou katanu v ruce, byla roztomilá. Po několika minutách sledování stropu a Mii jsem nakonec usnul.

Ráno mi zazvonil budík, rychle jsem ho vypnula, naštěstí se nikdo nevzbudil. Dnes má Rene narozeniny! problesklo mi hlavou, vím to díky Kate. Odběhla jsem do koupelny, kde se mi producírovalo malé zrzavé kotě ,,Přišel tvůj den." usmála jsem se na ni o pohladila ji po zádech, uvázala jsem kotěti černou stuhu na které vysela cedulka s nápisem Lilly. Dala jsem kotě Renemu na postel, seběhla jsem schody ,,tak teď udělám vafle." chytla jsem vařečku do ruky.

,,Co to je?" řekl jsem si, něco mě šimralo na ruce, podíval jsem se co to je. Bylo to malé kotě ,,Co tu děláš drobečku?" vzal jsem ho do náruče, měla na sobě černou stuhu, na ni lísteček ,,Lilly" bylo to napsané krasopisně. Vzal jsem kotě do náruče. Když jsem vstal něco jsem ucítil, nádherně to vonělo, seběhl jsem dolů, Mia byla v kuchyni a něco vařila.

Něco jsem slyšela, otočila jsem se, přede mnou stál Rene a v ruce držel Lilly. ,,Jak se ti ten malej zrzek líbí?" usmála jsem se na něj, on mi můj úsměv opětoval, ale ještě zářivějším a krásnějším. ,,Ta je pro tebe." přišel blíž a objal mě ,,Děkuju ti." zněl tak šťastně, nevěděla jsem, že by mu kotě mohlo udělat takovou radost, pevně jsem ho stiskla. ,,Co se děje?" zeptal se rozespale Harry, s Renem jsme se začali smát ,,Už je snídaně tak vstávej ospalče!" křiknu s učitelským hlasem a ukradnu mu deku kterou doteď držel v ruce. ,,Netýrej mě prosím." kňourá Happy, najednou po mně někdo hodil polštář ,,Ty!" křiknu na Reneho, hodím ho po něm nazpátek. Takhle se tam všichni pereme asi osmnáct minut, nakonec skončíme všichni na zemi kvůli vyčerpání, ale nepřestáváme se smát.

Vstala jsem ,,Musíme se nasnídat." snažím se říct vážně, ale opět dostanu záchvat smíchu, naštěstí se udržím a dobelhám se do kuchyně. Na ještě vlažné vafle jsem hodila kopeček vanilkové zmrzliny, kolem na talíř jsem srovnala jahody se šlehačkou. Vzala jsem talíře pro Happyho s Renem. Když jsem pokládala jejich talíře s jídlem na stůl, Oba si vzali lžičky a začali rychle jíst, jen jsem se na ně usmála. Když jsme vše snědli musela jsem opět umýt nádobí.

Po spuštění vody, vletěla skrz kuchyňské okno dlažební kostka. Lekla jsem se, kluci přerušili svůj debatní kroužek, dívali se směrem na to, co proletělo sklem. Došla jsem k ní, položila ji na stůl a otočila, byl na ní vzkaz. Vzala jsem ho, otevřela. Stálo tam ,,Máme vaše rodiny, jestli je chcete někdy vidět vzdejte se svých schopností a zmizte." přečtu nahlas, kluci se na mě zděšeně podívali, já jim jejich pohled oplatila. Ten rukopis jsem už ale někde viděla, ale kde?

---

Tady je Reneho kotě Lilly, omlouvám se za nespisovná slova. Tak zase u dalšího dílu! :)