Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 11.

,,Nemůžu tomu uvěřit, jak je možné že žiješ?" ptám se v obětí Rena. Vše mi vysvětlil, že kunai ho nezasáhla do srdce, protože se zasekla o žebro, policisté kteří přišli na střechu ho vzali do nemocnice. Nebyl ještě úplně zdravý, musel odpočívat aby se jeho stav nezhoršil ale je tady! Vzala jsem ho do svého pokoje, kde si lehl na postel aby se vyspal. Sama jsem si ustlala na zemi, Happy přišel ,,Mio vstávej, pojď si lehnout na gauč." ospale kývnu.  

Teď nějakou dobu nebudu chodit do školy abych se postarala o Rena a navíc za pár dnů jsou prázdniny. Když jsem otevřela oči bylo kolem sedmé ráno, převlékla jsem se do bílých kraťasů s růžovím tričkem, vyčistila si zuby a upravila jsem se. ,,Teď je na řadě snídaně." říkám si pro sebe, otevřu lednici vezmu vejce, nějakou zeleninu a slaninu. Rozpálím pánvičku, hodím na ni tři vejce se šesti slaninami, než se mi to dosmažilo udělala jsem zeleninoví salát který byl složený z rajčat, okurky, papriky, rukoly a dalších druhů salátů, vše jsem naaranžovala na talíře. Vezmu dva talíře, jeden vezmu k Happymu, jemně ho vzbudím že má tady snídani, druhý jsem donesla k Renemu, byl už vzhůru, seděl na posteli s rukou položenou na Lilly. ,,Měl by jsi odpočívat." řeknu rozzlobeně ale starostlivě.

Tak moc se o mě stará, asi má o mě strach ale já to zvládnu. ,,Jsem v pohodě." usmál jsem se na ni trochu falešným úsměvem, očividně ho prokoukla. Podala mi talíř ,,Děkuju, vypadá to nádherně." hned jsem se do krásně naaranžované snídaně pustil, bylo na ní vidět že je ráda když mi chutná.

Donutila jsem ho odpočívat i když protestoval. Tak a teď si můžu sníst i svou snídani, jen co vejdu do kuchyně vidím Happyho ,,Jdeš do školy?" přikývl ,,Aspoň budete vědět co se probírá atd." chápu to, je lepší když tam půjde. Jen co jsem do papírového sáčku naházela jablko se sendvičem poděkoval a odešel. Snědla jsem snídani, najednou zazvonil zvonek ,,Kdo to může být?" říkám si, odkašlu si,otevřela jsem dveře ,,Mami?" vykulím na ni oči ,,Ahoj broučku, přišla jsem na návštěvu, doufám že to nevadí." zavrtím hlavou, rukou naznačím že může dál. Sedla si na gauč, donesla jsem jí kávu se šlehačkou ,,Potřebuješ něco? ptám se ,,Já? Ne, ale myslela jsem si že ty ano." jen se zamyslím ,,No ano, chci se tě zeptat na minulost, co se stalo." kývne. Začne mi vyprávět proč mi nic neřekla, že se o mě bála kvůli dark neko, že kdysi jsme byli s Reneho rodinou jeden klan, ale zemřela babička s dědou, i  jim ale to jsme my nevěděli. Obě rodiny si myslely že to udělala ta druhá a že až teď si uvědomily že to byli dark neko. Prý jsme s Renem byli nerozlučná dvojka, nemohli jsem bez sebe být. Chytnu mamku za ruku ,,Děkuju že jsi mi vše řekla a je mi líto co se stalo, proč jsme vlastně nemluvili o tátovi?" zarazím se a máma očividně taky. ,,Něco jsem se o něm dozvěděla." co se stalo? Mamka byla tak smutná.

---

Tak tady je další pokračování! ^^