Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 10.

Sedím na střeše s katanou v ruce, a slzami v očích ,,Je vážně pryč?" opakuji si v hlavě. Najednou přiběhne Happy s mamkou, Amy a Kate. ,,Co se stalo?" dívá se vystrašeně. Běžím k němu chytnu ho okolo krku a pevně obejmu ,,Rene, Rene je pryč!" křiknu, Happy mě silně objal. ,,To bude dobrý." řekl smutně, já jen zavrtěla hlavou. Mamka se mě snažila uklidnit když mě hladila po vlasech. Všichni jsme po chvilce odešli domů.

Doma jsem to nemohla vydržet vše mi připomínalo Reneho. Až teď si pořádně uvědomuju co pro mě znamená. Už uběhlo pár hodin od toho incidentu na střeše, ležím na posteli s pohledem do stropu, pořád v ruce držím fialové klubíčko od Reneho. Mamka vtrhne do pokoje ,,Ahoj broučku, vím jak se trápíš. Proto ti přišla návštěva." řekla mamka smutně ale s úsměvem ,,Nikoho nechci vidět." v tu ránu přišel do pokoje Happy ,,Sbal si věci, můžeš bydlet u mě v bytě a přijít a jiné myšlenky." kývnu. Tohle jsem nečekala, ale prospěje mi vypadnout. Vytáhla jsem ze skříně kufr, zabalila jsem si do něj oblečení, kosmetiku a vše důležité. ,,Jsem hotová." řeknu když vyjdu z pokoje ,,Měj se hezky." řekne mile mamka ,,Ty taky.". Happy mi vzal kufr, nacpal ho do kufru taxíku a mohli jsme jet. Po několika minutách cesty jsme dojeli na místo, byli to řadové domky, malé ale útulné. Vešli jsme dovnitř ,,Máš to tu pěkný." řeknu mile ale pořád sklesle ,,Děkuju." usmál se Happy. Ukázal mi volný pokoj ve kterém si mám vybalit ,,Přijď až budeš mít náladu." pousmál se, byl na mě tak hodný, ale před tím se se mnou nikdy nebavil, ale je to moje vina, kdykoliv ke mě někdo přišel já se odtáhla a odešla pryč.

Odešla jsem do mého pokoje, byl docela prostorný, také se mi líbilo že byl v druhém patře a já měla aspoň trochu výhled, můj pokoj je hned vedle Happyho kdyby se něco dělo. Vzala jsem kufr naházela oblečení do skříně, rodinné fotoalbum jsem hodila do šuplíků, a naskládala fotky na stůl, nezapomněla jsem ani mou nejoblíbenější, byla jsem na ní já s Renem, slza mi stekla po tváři. Do pokoje se přiřítil Happy ,,Málem jsem zapomněl." a podal mi malé zrzavé kotě ,,Lilly." pípnu. ,,Vzal jsem jí sebou, a za chvíli bude večeře." řekl ,,Za vše ti moc děkuju." mávl rukou že je to v pohodě. Došli jsme do kuchyně i s Lilly, nechtěla jsem jí tam nechat. Happy mi podal talíř plný špaget, poděkovala jsem. Neměla jsem na jídlo chuť ale trochu jsem snědla, a Lilly taky neodmítla uvařené špagety s masem jako bonus. Po pár soustech jsem odnesla talíř na linku ,,Promiň Happy nemám na jídlo chuť." vzdychnu ,,V pořádku, chápu to." odpověděl starostlivě. Když i malé kotě dojedlo vzala jsem ho do náruče a odešla do pokoje. Ležela jsem tam takhle už asi hodinu, pořád koukám do stropu a spokojenou Lilly drbu za ouškama. Najednou přiběhl Happy ,,Mio vstávej! Mám pro tebe překvápko, určitě tě rozveselí!" křikl nadšeně ,,Mě nic nerozveselí, ale děkuju za snahu." chytl mě za ruku, táhne mě z pokoje. Je to možný? Přiběhnu a obejmu ho jak nejsilněji můžu ,,Rene!" pípnu se slzami v očích.

---

Přece bych ho nemohla zabít. :D Omlouvám se že tato kapitola vyšla tak pozdě. Komu se líbí má knížka tak nebojte budu pokračovat, už i vím o čem to bude. :) Moc děkuju za 138 zhlédnutí!! ^^