Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 6.

Konečně zazvonil zvonek na ukončení poslední hodiny, šla jsem si uklidit věci do skříňky, jen co jsem k ní došla jsem venku uslyšela plačící dívku. Ta dívka mi připomínala Aimi, rozběhla jsem se, byla to ona. Aimi! Křičel můj vnitřní hlas. Takashi s Akemi, smáli se, smáli se Aimi. Aimi si sbírala věci ze země, po tváři jí stékaly slzy a po ruce krev. ,,Aimi jsi v pořádku?" křiknu když jsem k ní doběhla, ona jen zakroutila hlavou, objala jsem ji a snažila se jí uklidnit. ,,Co jste jí provedly?" procedím skrz zuby na Takashiho s Akemi, naše princezna se usměje ,,My za to nemůžeme to ona spadla do výlohy." naštvaně jsem na ni zavrčela. Hrozně mě naštvala, ale teď na ní nemám čas, musím se postarat o Aimi, zavolala jsem taxíka a odjeli jsme k nám.

Vzala jsem ji do svého pokoje, posadila ji na postel. ,,Pomůžu ti." řeknu klidným hlasem, no spíš jsme se o to snažila. Přinesla jsem do pokoje lékárničku, vyčistila jsem jí všechny rány, měla je na rukách, na čele a pár na tvářích, naštěstí to nebylo nijak hluboké ani na šití, stejně měla co dělat aby mi necukla. ,,Mám tě ráda Mio." objala mě ,,Já tebe taky." usmála jsem se na ni, ona mi můj úsměv opětovala.

,,Aimi co se stalo?" zeptala jsem se, vše mi řekla. Procházela kolem nich, najednou do ní strčili, ptali se jí, proč se se mnou baví. Nakonec ji hodili do výlohy vedlejšího obchodu. Za pár minut se vrátil táta z práce poprosila jsem ho aby vzal Aimi domů, řekla jsem mu co se stalo, kývl, vzal ji za rameno a odjeli.

Když už se vrčení motoruvzdálilo, slyšela jsem klučičí hlasy jak se smějí, otočím se ,,Happy, Rene!" křiknu.

Mia? Naznačil jsem hlavou Happymu že jdeme za ní. ,,Stalo se něco?" má ustaraný výraz ,,Takashi s Akemi hodili Aimi do výlohy, naštěstí už je v pořádku. Ale budu potřebovat pomoct." s Happym jsme kývli. Po cestě do školy šla Mia do obchodu s vysklenou výlohou.

Vešla jsem dovnitř ,,Moc se omlouvám za tu výlohu, shodili sem kamarádku." paní za pokladnou se tváří vystrašeně ,,Doufám že je v pořádku a o tu výlohu se nestarej." kývla jsem na ní s úsměvem, ona mi ho oplatila. Vrátila jsem se ke klukům ,,Teď úkol číslo dvě, ale ten zvládnu jen jsem potřebovala kdyby byl problém v tom obchodě."

Nenechám jí tady, co když se něco stane? ,,Dobře." řekl Happy a táhl mě za roh ,,Nemůžeme jí tu nechat, je jasný že jde za těma dvěma." skoro křičím ,,Já vím, ale ona by nás nenechala, aby jsme šli s ní." to je chytrý schovat se a potom jí pomoct, pousmál jsem se pro sebe. Vykoukli jsme a pozorovali Miu.

,,Jak se opovažujete ubližovat mým přátelům?" křičím na ně, Takashi se usměje ,,Ty žádné přátele nemáš, jsi sama." vrazím mu pěstí, až spadne na zem, z nosu mu teče krev. ,,Nevybíjej si na něm zlost, na rozdíl od tebe přátele mám." Spadnu na kolena, co když má pravdu? Nikdy jsem žádného kamaráda neměla, až teď se se mnou někdo baví, ale to neznamená přátelství, mohou to být jen prázdná slova.

---

Další kapitola je na světě! ^^ Chci vám poděkovat za 41 jedna zhlédnutí , za tři dny. A omlouvám se za chyby. Na obrázku je Rene jako kocour.