Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 5.

Ráno mě probudil ten nejotravnější zvuk na světě, budík! Nepodařilo se mi najít tlačítko na vypínání ,,Už zmlkni!" zabručela jsem pod peřinou, a shodila ho na zem. Konečně ticho. Nedalo se nic dělat a musela jsem z postele vstát, navlékla jsem na sebe uniformu, která byla složená z černých balerín, kostkované sukně, košile a svetru. Jako každý den se musím dobelhat do koupelny a upravit se. Když nastal čas odchodu popadla jsem koktejl v plastové nádobě s brčkem, batoh, strčila jsem sluchátka do uší a šla na autobus.

Přišla jsem akorát v čas, školní autobus byl tady Musím nastoupit. odporuji svým myšlenkám o útěk.

,,Zase škola." zabručím, alespoň že jsem si obsadil místo u okna. Najednou kolem mě prošla Mia, uniforma jí sluší, ale je pravda že jí sluší i kočičí kožich, pousmál jsem se sám pro sebe. Nevypadala moc šťastně, no já vlastně taky ne. Slyšel jsem, jak se o ní holky na sedačce přede mnou začínají bavit, mluví docela potichu, takže toho moc neslyším. No alespoň něco ,,Slyšela jsem že vrazila jednomu klukovi pěstí když jí vzal věci a nacpal je do odpadkáče." a ta druhá na to jen ,,Blbka, nepochopí sradu." už jsem toho měl dost, nebudou jí pomlouvat ,,Můžete jí laskavě nechat na pokoji, a radši si všímat svých věcí?" vykřikl jsem naštvaně přes celý autobus.

Rene se mě zastal? Zůstala jsem tam jak zkamenělá, nemůžu tomu uvěřit nikdo se mě nikdy nezastal. Rukou udělal gesto abych si šla sednout za ním ,,Děkuju." špitla jsem, usmál se na mě ,,Nenechám aby ti někdo nějak ublížil." poplácal mě po hlavě, jak malou holku. Po cestě jsme si povídali o různých věcech, třeba jsem zjistila, že ani on nezná své prarodiče.

Když školní autobus zastavil u školy, musela jsem si jít do skříňky pro učebnice a sešity. ,,Kde je ta matika?" mumlám si pro sebe, nemůžu jí najít. Najednou mi před nosem zabouchne skříňku Takashi, hned vedle něj stála Akemi naše třídní princezna. ,,Co chcete?" zamručím na ně, Akemi se pousmála ,,Chceme se zasmát.". Už mi lezou na nervy! Vydechla jsem, obrátila se a namířila si to do třídy jako bych je nepotkala, v tu ránu mi Takashi podrazil nohy, a já dopadla na tvrdou zem. To už jsem nevydržela vstala jsem, kopla ho pod koleno, až spadl na zem. Zrychlila jsem tempo, až jsem dorazila před třídu, vešla jsem do ní, sedla si a vytáhla z batohu sešit s mými kresbami, byla jsem na něj háklivá nikomu jsem je nikdy neukázala, začala jsem si do něj něco čmárat. Zazvonilo, vše jsem si musela uklidit. Teď jsem si uvědomila, kde je Rene? Je možná že chodí do jiné třídy.

Do třídy vešla učitelka, hned za ní šel Rene a nějaká holka ,,Děti tohle je Aimi a Rene." ukázala aby si Rene šel sednout vedle Happyho, a Aimi měla jít ke mně. ,,Ahoj jak se jmenuješ?" řekla mile ,,Mia." řeknu potichu, jen se usměje, začala si cosi psát do sešitu, opatrně jsem jí nahlédla pod ruku. Ona nepíše ona kreslí ,,Páni." vydechla jsem, ani si neuvědomuju že jsem to vyslovila ,,Taky ráda kreslíš?" kývnu, chytí mě za ruku a usměje se. Do konce hodiny jsme neprohodily už ani slovo.

---

Aimi

Akemi

Takashi

Happy

----

Doufám, vám další část mého příběhu líbila. c: