Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 28.

Ocitla jsem se v teplé posteli ,,Kde to jsem?!" vyjekla jsem vyděšeně. ,,Uklidni se, jsi u nás doma." řekla drobounká dívka, krátké havraní vlasy jí spadaly podél tváří. ,,Kdo jsi?" zeptala jsem se opatrně ,,Cho." odpověděla mi. ,,Jak jsem se sem dostala??" zajímalo mě ,,Přinesl tě sem můj bratr, Kioshi." s vyslovením jeho jména odešla z pokoje. 

Chtěla jsem odejít, nepotřebuji pomoct. Odkryla jsem se, ale něco mě zarazilo. Žíly na mé pravé ruce měly černou barvu ,,Jak?" špitla jsem. Když jsem vstala podlamovala se mi kolena, jsem slabá, ale musím domů. Vyšla jsem z pokoje, přede mnou se táhla temná chodba. Teprve teď jsem si všimla že na sobě mám pouze lehkou košilku, vzala jsem do rukou její lem.

Pomalu jsem procházela chodbou, můj krok se zrychloval. Mé nohy utíkaly, jen co jsem zatočila za roh, tak jsem do někoho vrazila. Oba jsme spadli na zem ,,Au." sykla jsem bolestivě, a chytila se za hlavu. Osoba která seděla na zemi vedle mě se postavila, a nabídla mi pomocnou ruku. Odmítla jsem ji a sama se postavila na nohy. Neviděla jsem té osobě do obličeje, vlastně tady nebylo vidět vůbec nic. Otočila jsem se, a rozešla se chodbou přímo proti malému světlu na konci. ,,Kam jdeš?" s těmito slovy mě chytl za ruku, a dovedl zpátky do pokoje. I přes můj protest mě uložil do postele, teprve teď jsem poznala kdo to je. ,,Kioshi, proč mě tu držíš?" zeptala jsem se a nafoukla tváře. Podal mi mobil ,,Půjčil jsem si ho, abych zavolal tvým přátelům, že ti není dobře, a aby za tebou přišli." řekl bez jakýkoliv pocitů. Nestihla jsem nic říct, najednou do pokoje vtrhl Happy ,,CO SI O SOBĚ MYSLÍŠ?! TAKHLE NÁS STRAŠIT, TO SE NEDĚLÁ!" začal ječet, a dělat že brečí, nad tím jsem se musela pousmát. Najednou do pokoje přišla Cho ,,Omlouvám se, byl k neudržení." řekla s omluvným pohledem, poté do pokoje pustila i Reneho, Angel a mámu. Všichni šli ihned k mé posteli, Happy mi skočil kolem krku. Když se ode mě odtáhl cítila jsem, že mám něco na krku. 

Podívala jsem se, na krku mi vyselo srdíčko s nápisem nee-chan, on měl to samé ale s nápisem nii-chan. Hned jsem se začala smát, nic lepšího ho nemohlo napadnout.

...

Poděkovala jsem Cho a Kioshimu za pomoc. Převlékla jsem se do svého oblečení, a všichni jsme se vrátili domů.

... 

Hned po probuzení jsem se podívala ne svou ruku, černé žíly mi teď sahaly až k rameni. Po ranní hygieně jsem se převlékla do černých legínů, dlouhého světle modrého trička, a černé mikiny abych zakryla svou ruku. Nevím co to je, ale docela se toho bojím. Řekla jsem si, že musím něco podniknout, jelikož ještě všichni spali, tak jsem odešla. Šla jsem hledat Akemi.

---

Hi Hi, tak po dlouhé době tu máme kratší kapitolu, doufám že se vám líbila, a omlouvám se za případné chyby. 

nii-chan- bráška

nee-chan- sestřička

Hmm, a co takhle další rozhovor s postavami? Ach ano! To je nápad ^^ do komentářů nebo do chatu mi napište otázky na dané osoby, tedy pokud nějaké máte.. Jestliže nevíte jméno, nevadí. Napiště např. otázka pro Reneho mámu: jakou barvu máš jako neko? Nebo tak něco.. Doufám že mi nějaké otázky napíšete.. :D