Kočičí dívka [ÚPRAVA]

kapitola 20.

Najednou už nebyl slyšet smích, ale tlumené mňoukání ,,Co to je?" Ptá se Aimi, pohledem bloudí po našich maličkostech. Z ničeho nic už na Reneho rameni sedělo zrzavé kotě. ,,Lilly!" vyjekne nadšeně Happy, a už malé kotě drží v rukou. Rene po něm hodil pohled který jasné říká ,,Ta je moje, dej si na mě bacha." této myšlence jsem se musea sama pro sebe pousmát. ,,Nevyrazíme?" ptám se, ostatní mi jen přikývnou. Projdeme celí dům, aby jsme se dostali na druhou stranu. Musím uznat že je lepší když jsme na konci řadovky, sousedy máme jen z pravé strany, a ty pořád někam cestují.

Konečně stojíme uvnitř školy, ale učitelé se chovají nějak divně, jako by je něco trápilo, nebo se něčeho báli. Ostatní si toho asi taky všimli, prohodili jsme si nechápavé výrazy. ,,Děje se něco?" pípnu na učitelku matematiky, kterou teď budeme mít. ,,Ne, nic se neděje Mio." zavrtěla hlavou s úsměvem, ale přišlo mi to jako ten nucený úsměv, když chcete někoho uklidnit ale přitom víte že se něco zlého stane. Mávla jsem na tím rukou, stejně to bude nějaká učitelská záležitost. Navíc za chvíli bude zvonit, popadnu Aimi za ruku ,,Tak jdeme." řeknu s jemným úsměvem. 

...

Škola utekla docela rychle, nedělo se nic zvláštního, naštěstí. Kluci řekli že s námi půjdou do cukrárny, podle mě mají stejně jenom chuť na zmrzlinu. Cesta ubíhala docela rychle, ještě že vše je tak blízko. 

Ani si to  pořádně neuvědomím, a stojíme před cukrárnou. Aimi s Miou se rozeběhli aby se převlékli do pracovních uniforem. S Happym jsme je pomalu následovali, můj blonďatý kamarád upřel svůj pohled na procházející brunetku. Chtěl do mě strčit, kdybych si jí náhodou nevšiml, ale já mu uhnul a on spadl přímo na zem. Dívka se na něj otočila, oba jsme se mu smáli, natáhl jsem mu pomocnou ruku, on jí přijal. Ještě že to neviděla Mia, asi by smíchem spadla k němu na zem. ,,Nestalo se ti nic?" ptala se neznámá tvář, která Happyho tak okouzlila, zavrtěl hlavou že mu nic není. Začali si tam povídat, zaslechl jsem že se jmenuje Chika. Byla pěkná, ale Mia je hezčí. Ani jsem nedošel k pultu a do cukrárny dorazil i Happy ,,Mám její číslo!" vyjekl nadšeně při rozražení dveří. Všichni na něj upřeli svůj pohled. ,,To je super." plácli jsme si,  v tu ránu nám Mia poslala dva zmrzlinové poháry, které právě dodělala. Byly krásné, až se mi zbíhaly sliny, no myslím že Happymu taky, když na ně koukal s otevřenou pusou. Ve skleněné misce byly snad všechny druhy kopečkové zmrzliny, od vanilkové po jahodovou, s horkými malinami, šlehačkou, sušenkou, a na vrchu byl ještě teplí karamel. ,,Děkujeme, kolik to bude stát?"  ptám se s úsměvem, mávla rukou ,,Dneska je to na mě, když jsi byl tak úspěšný." při posledních slovech se koukla na kluka vedle mě, už měl celou pusu od šlehačky ,,Ale Happy." řekla se smíchem Aimi. ,,Ty jsi to viděla?" řekli jsme skoro nastejno, s pohledem namířeným na Miu ,,Jasně, to bych si nemohla nechat ujít. A navíc je tu snad milion oken, trubky." smála se.

---

Tady máme uniformu do práce, pro jistotu ji sem znovu dávám :D

Máme tu novou postavu se jménem Chika.

Po dlouhé době tu máme další kapitolu (když říkám po dlouhý, myslím po dlouhý XD), je tu 20. kapitola!!! Jeeeeeej, jsem hrozně ráda že čtete moji knížku,a že se vám alespoň trochu líbí.. Jinak moc a moc děkuji za to že mám přes 500 zhlédnutí, a 55 hlasů, jste neuvěřitelní! :33 Opravdu si toho vážím, každý hlas a komentář potěší ^^.