Need You || Sequel to Protect You

2.chapter ♦️ It's not a good idea

Druhý den ráno jsem se probudila s divným pocitem. Stále se mi v hlavě přehrávala scéna ze včerejšího večera. Opravdu jsem viděla Ryana nebo to byl jen výplod mojí fantazie? Před šesti lety jsem ho vytěsnila z mojí hlavy, tak proč bych o něm nyní měla mít halucinace?

Aaron vedle mě tvrdě spal, a tak jsem se rozhodla, že vstanu a skočím koupit kafe a snídani. Dala jsem si sprchu, oblékla jsem se a na ledničku jsem Aaronovi napsala vzkaz, kam jdu.

Když jsem vyšla na ulici, v kabelce se mi rozezněl mobil. Vytáhla jsem ho a zjistila, že mi volá Hanna.

,,Co se stalo, že tak brzo ráno voláš?" zeptala jsem se jí se smíchem, když jsem hovor přijala. Hanna nebyla zrovna ranní ptáče, takže mě opravdu zajímalo, proč je v sobotu vzhůru před osmou.

,,Neuvěříš mi, jakou jsem měla noc," začala mi vyprávět, ale já neměla v plánu nechat jí pokračovat. Na její noci plné vášně jsem opravdu zvědavá nebyla.

,,Detaily znát nemusím. Stačí když mi řekneš, který z Aaronových kamarádů je ten šťastlivec," řeknu jí a slyším, jak se na druhé straně zasmála.

,,Ten hnědovlasej s modrýma očima. Jmenuje se Thomas a je fakt neskutečnej," řekne mi zasněně a já se ušklíbnu. To je celá Hanna.

,,Tak snad ti to s panem Dokonalým vyjde," řeknu jí a zabočím do ulice, kde je kavárna. Je úžasné, že je jen pár bloků od našeho bytu.

,,Taky doufám," řekne nadšeně. I když jí nevidím, jsem si jistá, že se celá červená. ,,A co ty? Pořád máš halucinace o svém ex?" zeptá se mě se smíchem.

,,Naštěstí ne. Podle mě jsem to měla z té vodky. Příště budu pít jen tequilu," informuju jí. Už netoužím po dalších halucinacích s Ryanem.

,,Kdybys je měla znovu, tak mi zavolej," řekne a já nad ní protočím očima. Potom se s ní rozloučím a hovor ukončím, protože už jsem před kavárnou.

Vejdu dovnitř a postavím se do řady, která není moc velká. Kdo by taky vstával v sobotu v osm? Když se dostanu na řadu, objednám si pro sebe latte a Aaronovi černou kávu bez mlíka a cukru. Nikdy jsem nedokázala pochopit, jak někdo může pít kávu bez mlíka nebo cukru, ale Aaron to tak miloval.

Ještě jsem nám koupila dvě čokoládové koblihy a potom jsem zaplatila. Už jsem se nemohla dočkat, až s Aaronem společně posnídáme.

Vydala jsem se k východu. Než jsem však stihla vyjít z kavárny, někdo jiný otevřel dveře a vešel dovnitř. Mále jsem se s ním srazila, ale naštěstí jsem se včas zastavila a zachránila sebe i kelímky s kávou. Vzhlédla jsem k dotičné osobě a zatajila jsem dech. Tentokrát jsem si byla jistá, že halucinace rozhodě nemám.

Přede mnou stojí Ryan. Vypadá jinak než před šesti lety, když jsme se viděli naposledy. Jeho vlasy jsou o něco kratší a má snad ještě větší svaly než dříve. Na sobě má černou koženou bundu, kterou si moc dobře pamatuji. Jeho modré oči jsou chladné a bez emocí, ale když mě uvidí, v očích se mu mihne překvapení.

,,Chloe," osloví mě a stále se tváři překvapeně. Stejně tak i já. Nemůžu uvěřit tomu, že ho potolika letech vidím. Myslela jsem, že už ho nikdy nepotkám a teď, po šeti letech, na něj narazím uprostřed New Yorku v mojí oblíbené kavárně.

,,Ryane," oslovím ho také. V mém hlase je kromě překvapení slyšet i trochu zhnusení. Najednou se mi začnou vracet všechny vzpomínky na něj, na které jsem se snažila posledních pár let zapomenout.

,,Jak se máš? Nevěděl jsem, že jsi v New Yorku," zeptá se mě a v jeho hlase jde slyšet nadšení. Nejraději bych mu dala facku, za to, co mi před lety udělal, ale ovládnu se.

,,Tak teď už to víš," řekla jsem chladně. ,,A co tady děláš ty?" zeptala jsem se ho a malinko se zamračila. Kdyby to nebyl Ryan, řekla bych, že je to náhoda, že jsme se potkali. Ale s ním není nic náhoda.

,,Jsem tu pracovně a ty?" zeptá se mě se zájmem. Najednou má o mě zájem? Proč ho nemohl mít před šesti lety?

,,Já tady žiju už několik let," odpovím mu odměřeně. Ryan chtěl něco říct, ale otevřou se dveře kavárny a nějaké dvě dívky vejdou dovnitř. Aby mohly kolem nás projít, musíme se s Ryanem posunout ode dveří. Při tomto pohybu se o sebe lehce otřeme a ve mě to vyvolá další divné pocity.

,,Můžu tě pozvat na kafe? Mohli bysme si popovídat, když jsem se tak dlouho neviděli," nabídne mi Ryan a usměje se na mě.

,,Promiň, nemám čas," oznámím mu. ,,A kafe jsem si už koupila," řeknu a ukážu na dva kelímky v kartonovém držáku.

,,Tak třeba někdy jindy?" navrhl Ryan. Nemám chuť si s ním povídat a ani s ním jít na kafe. A navíc nechápu, proč se chce najednou po tolika letech se mnou bavit.

,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad," řekla jsem a už jsem se vydala pryč, ale on mě zastaví tím, že mě chytí za ruku. Naštvaně se ns něho podívám.

,,Promiň, nechci tě nějak obtěžovat. Jsem jen rád, že tě po tolika letech vidím," řekl a podíval se mi do očí. Před šeti lety se mi z jeho pohledů podlamovaly kolena, ale teď už ne. Už jsem nebyla ta malá a naivní Chloe.

,,Alespoň že někdo má z našeho setkání radost," řeknu chladně a vytrhnu ruku z jeho sevření. ,,A pro nás pro oba bude lepší, když si pro příště vybereš nějakou jinou kavárnu. V New Yorku je jich plno," řeknu mu a vydám se z kavárny pryč. Nazastavím se dokud nevejdu do bytu.

,,Chloe! Konečně si tady!" pozdraví mě nadšeně Aaron a políbí mě na tvář. ,,Ty jsi koupila koblihy? No, ty jsi úžasná," řekne a převezme si ode mě kelímky s kávou a sáček s koblihama.

Usměju se na něj, ale myšlenkama jsem stále mimo. Nemůžu uvěřit, že jsem Ryana opravdu potkala. Převrátil mi život naruby a když už jsem byla konečně zase šťastná, tak ho musím potkat.

,,Zlato? Proč je ta káva studená?"

________________________

• Dneska přidávám ještě jeden díl, protože mám spoustu nápadů. Co říkáte na setkání Ryana a Chloe? Chloe mu do náruče nepadla, spíš naopak... :-)

• Komentáře a votes mě moc potěší!

- Eli