Need You || Sequel to Protect You

15.chapter ♦️ Friends? Friends.

Napila jsem se z láhve s pivem a rozhlédla jsem se po baru, kde jsem právě seděla. Z nemocnice jsem jela zpátky do New Yorku, abych si to trochu srovnala v hlavě. Svýho taťku jsem měla tak moc ráda, a proto mě trhalo na kusy, že udělal, co udělal.

Celé ty roky jsem všechnu vinu připisovala Ryanovi a on vlastně za nic nemohl. Nechtěl jít jen do vězení, což úplně chápu. Až teď mi začínalo docházet, že můj táta by šel klidně i přes mrtvoly, jen aby se zbavil nepotřebných lidí.

,,Ahoj," uslyšela jsem vedle sebe velmi známý hlas. ,,Promiň, že jdu pozdě, ale musel jsem jet pěšky. S tou rukou bych to asi neuřídil," vysvětlil mi Ryan a posadil se na pohovku naproti mě.

,,Jsem ráda, že jsi tu," usmála jsem se na něho. Teď jsem se na něho dívala úplně jinak než před pár hodinami. Ryan se zamračil.

,,Stalo se něco?" zeptal se mě a prohlížel si mě od hlavy až k patě, z čeho jsem byla poněkud nervózní.

,,Proč by se mě něco stát?" zeptala jsem se trochu nervózně. Najednou bylo obtížnější s ním mluvit. Když jsem ho předtím nenáviděla, bylo to pro mě jednoduší.

,,No, pozvala jsem mě na pivo a usmíváš se na mě jako sluníčko. Ani jedno z toho bych od tebe nečekal," ušklíbl se Ryan a mě došlo, že má pravdu. Asi se teď chovám zvláštně.

,,Nic se neděje. Jen jsem tě chtěla vidět a promluvit si s tebou," vysvětlila jsem mu a podala mu láhev piva, kterou jsem pro něj objednala. ,,Mír?" zeptala jsem se ho a on se na mě překvapeně podíval. Potom se však usmál, přikývl a pivo si ode mě vzal.

,,Překvapuješ mě čím dál tím víc, Chloe," řekl a napil se piva. ,,Ale líbí se mi to," usmál se na mě a já mu úsměv oplatila. Jeho rty byly tak nádherné, když se usmíval. ,,Co tvůj táta? Jak to s ním vypadá?" vyrušil mě Ryan z přemýšlení nad jeho rty.

,,O tom jsem právě s tebou chtěla mluvit. Taťka se probudil a vypadá to, že bude zase v pořádku," řekla jsem mu a hrála si s flaškou od piva.

,,To je skvělé," řekl Ryan a znovu se na mě usmál. Já jsem přikývla a sklonila jsem hlavu. Nedokázala jsem se na něho podívat. Cítila jsem se strašně za to, že jsem ho tolik let za něco obviňovala a nenáviděla ho. A on za nic nemohl. ,,Děje se něco, Chloe? Nevypadáš moc nadšená z toho, že se tvůj táta probudil," poznamenal Ryan a chytil mě za ruku.

Z jeho doteku mi přejel mráz po zádech. Co se to se mnou děje? Vždyť mám přece Aarona a toho miluju nejvíc na světě. Proč se mnou Ryanův dotyk po tolika letech pořád něco dělá?

,,Jsem ráda, ale zároveň se cítím strašně," povzdychla jsem si a konečně jsem se na Ryana podívala. Na tváři měl nechápavý výraz.

,,Proč se cítíš strašně?" zeptal se mě. Podívala jsem se do jeho modrých očí, které mě vždy tolik uklidňovaly.

,,Když se táta probudil, přiznal, že ti před šesti lety opravdu zaplatil za to, abys odjel z města a že ti vyhrožoval vězením, když se mnou zůstaneš," řekla jsem mu a on se na mě překvapeně podíval. Asi nečekal, že by se k tomu někdy táta přiznal. A já vlastně taky ne.

,,Říkal jsem si, že si se vrátila z nemocnice docela rychle," ušklíbl se a já souhlasně pokývala hlavou.

,,Tak teď už víš proč," řekla jsem mu a napila se svého piva. ,,Bože! Cítím se jako idiot," povzdychla jsem si a zakryla si tváře rukama.

,,Proč? Vždyť nemáš žádný důvod se takhle cítit, Chloe," řekl Ryan a moje jméno vyslovil tak, jak to umí jen on. Aaron mě oslovuje spíše sladkými přezdívkami, což nemám zrovna v lásce.

,,Jak to? Mám spoustu důvodů! Nenáviděla jsem tě, vyčítala ti, co se stalo a navíc ti nevěřila," začala jsem mu výjmenovávat věci, za které jsem se teď opravdu styděla.

,,Ale no tak, Chloe. Nemůžeš za to, že jsi věřila svému vlastnímu tátovi víc než mě. A to, že mě nenávidíš, s tím jsem se už nějak srovnal," zasmál se Ryan a mrkl na mě.

,,To není pravda. Když už teď vím, jak to bylo, tak je všechno jinak," řekla jsem mu. ,,Nejraději bych pro tebe něco udělala, abych ti vynahradila to, jak jsem se chovala," nabídla jsem mu.

,,Nemusíš nic dělat," řekl Ryan a mávnul nad tím rukou. Napil se piva a zahleděl se někam za mě. ,,Vlastně něco udělat můžeš," ušklíbl se Ryan a já se na něho tázavě podívala.

,,Cokoliv. Teda skoro cokoliv," slíbila jsem mu i když jsem se trochu bála, co vymyslel. Byl to přece jenom Ryan.

,,Zatančíš si se mnou?" zeptal se mě a kývl hlavou na taneční parket, na který se nejspíš před chvílí díval.

,,Co tvoje ruka?" zeptala jsem se ho a kývla k jeho zavázané ruce. Měla jsem o něho trochu strach i když jsem věděla, že on vydrží hodně.

,,Neboj se, budu pod dozorem zkušené doktorky," mrknul na mě a já se usmála. Potom se postavil a nabídl mi svojí zdravou ruku. ,,Smím prosit?" zeptal se mě a já s úsměvem přikývla. 

Chytila jsem ho za ruku a společně jsem došli na taneční parket, kde tancovalo spoustu lidí. Dala jsem Ryanovi opatrně ruce kolem krku a on mi položil ruce na bedra. Začali jsme se pomalu pohupovat do rytmu hudby, která byla naštěstí pomalá.

,,Pokud si vzpomínám, dřív jsme spolu vůbec netančili a teď spolu tančíme už podruhé za tenhle měsíc," podotkla jsem během tance.

,,Před šesti lety jsme měli trochu jiné starosti a na tanec nezbyl prostě čas," pokrčil rameny Ryan. ,,Ale pokud chceš, můžeme si to teď začít vynahrazovat a tančit častěji," nebídl mi s menším úšklebkem ve tváři.

,,To bych ráda, ale myslím, že Aaron z toho nebude dvakrát nadšený," řekla jsem mu. Aaron by opravdu nebyl rád, kdyby věděl, kde teď právě jsem. Nebylo pro mě příjemné mu lhát, ale co jiného mi zbývalo.

,,Ach, Aaron. Na toho jsem úplně zapomněl. Co kdybych ho zastřelil? To bysme potom mohli tančit pořád," nebídl mi Ryan s úsměvem.

,,Na to zapomeň," řekla jsem mu a jemně ho bouchla do zdravého ramene. ,,Když se Aarona budu chtít zbavit, zastřelím ho sama," řekla jsem a usmála se.

,,Promiň, já zapomněl, že ty ráda odstřeluješ chlapy sama," mrknul na mě. Narážel tím na to, jak jsem před šesti lety zastřelila Daniela. Protočila jsem očima a raději jsem se k tomu nevyjadřovala.

Když dohrála písnička, zastavili jsme se. Nechtěla jsem, aby jsme přestali tančit, protože se mi to líbilo. Po dlouhé době jsem se cítila šťastná. Nevěděla jsem jestli to bylo tím, že jsem po tom pivu byla trochu uvolněnější nebo proto, že mě Ryan stále držel.

,,Moc děkuju, že jsi mě vyslechl a snad mi odpustíš," usmála jsem se na Ryana a on mi úsměv oplatil.

,,Není co odpouštět," řekl a zastrčil mi pramen vlasů za ucho.

,,Takže kamarádi?" zeptala jsem se ho.

,,Kamarádi," souhlasil a já ho obejmula. Cítila jsem jeho úžasnou vůni, která mi kdysi úplně zamotala hlavu. Nebyla jsem si jistá, jestli se to náhodou nestalo i teď.

__________________________

• Ahojte! Co říkáte na kapitolu. Ryan a Chloe jsou přátelé. Vím, že byste chtěli něco víc, ale na to je ještě moc brzo :-)

• Moc vám děkuju za krásné komentáře u minulých kapitol. Každý komentář mě vždy strašně potěší i když je třeba jen jednoslovný :-)

• Jinak vám přeji krásného Silvestra a šťastný Nový rok :-)

- Eli