Need You || Sequel to Protect You

41.chapter ♦️ Will you accept my offer?

Celou noc jsem se převalovala, protože se mi zdály ty nejhorší noční můry. Probudila jsem se celá zpocená a unavenější než před tím. Chvíli jsem ležela na zádech a koukala do stropu. Přemýšlela jsem o tom, co mě dnes čeká. Ať se stane cokoliv musím zachránit Aarona a Ryana.

,,Tak už jsi se probudila," ozval se hlas z rohu místnosti. Leknutím jsem sebou trhla a posadila se. U zdi v rohu jsem uviděla Liama, který seděl na židli a pohrával si s nožem v ruce.

,,Jak dlouho tady už jsi?" zeptala jsem se ho unaveně. Už jsme neměla ani tu sílu být na něho naštvaná. Měla jsem jen chuť ustřelit mu hlavu. Ale musela jsem si všechnu svojí energii šetřit na dnešek.

,,Bohužel už dost dlouho. Daniel mě pověřil, abych tě hlídal, takže jsem kvůli tobě musel vstávat ve 4:20," odpověděl mi lehce naštvaným tónem a vyhodil do vzduchu kapesní nůž. Potom ho zase chytil a dál si s ním točil v ruce. Až teď mi došlo, že je tu možná proto, že mi chce tím nožem něco udělat.

,,Na co máš ten nůž?" zeptala jsem se ho trochu vyděšeně a snažila se nepanikařit. Liam se ušklíbl a znovu vyhodil nůž do vzduchu a poté ho ladně chytil, aniž by si poranil kůži.

,,Kdyby ses pokusila utéct, tak tě mám prý podříznout," odpověděl mi a já na něho vyděšeně vykulila oči. Daniel přece říkal, že mi neublíží. Ale je pravda, že mluvil o sobě a neříkal nic o tom, že mi neublíží někdo jiný.

,,Fajn, utíkat nebudu," slíbila jsem mu trochu rozklepaným hlasem.

,,To je správná volba," usmál se Liam. ,,A teď pojď, čeká tě snídaně s Danielem. Už se na tebe moc těší," řekl mi a kývnul ke dveřím, čímž mi naznačil, ať vstanu z postele a jdu za ním. Ale já se ani nepohnula.

,,Nemám hlad," řekla jsem tím nejpevnějším hlasem, který jsem v té chvíli dokázala použít. Pravda byla taková, že jsem měla ukrutný hlad, ale Daniela jsem rozhodně vidět nechtěla.

,,Kdo říká, že budeš jíst?" zamračil se Liam. ,,Daniel chce s tebou mluvit a dát si u toho pár koblih, tak se sakra zvedej, jinak ten svůj nůž opravdu použiju," řekl výhrůžně. Jeho tón byl tak drsný a chladný, až mi přejel mráz po zádech. Nedokázala jsem pochopit, že ten Liam, který mi teď vyhrožuje nožem, je ten stejný, se kterým jsem se nedávno tolik nasmála.

Protože jsem nevěděla, čeho všeho je tenhle nový Liam schopný, raději jsem vstala z postele a pomalým krokem jsem k němu došla.

,,Pomaleji by to nešlo?" protočil očima. Potom sáhnul do kapsy pro plastovou kartu a odemkl s ní dveře. Otočil se ke mě a namířil na mě nožem. ,,Říkám ti, že jestli něco zkusíš, tak ti ten nůž vrazím do krku. Rozumíš?" zeptal se mě.

,,Rozumím," zašeptala jsem.

,,Cože? Nerozuměl jsem," řekl Liam a nožem se přiblížil k mému krku.

,,Že rozumím!" zakřičela jsem. ,,Nemusíš se bát, nic nezkusím," řekla jsem mu a zpražila ho pohledem. Kéž by můj pohled zabíjel. To už by tu Liam ležel mrtvý.

,,Výborně," usmál se Liam a oddálil nůž od mého krku. ,,Tak jdeme, ať Daniel dlouho nečeká," řekl a postrčil mě ke dveřím. Vyšla jsem z pokoje a Liam mě chytil pevně za paži.

Několik minut jsme kráčeli nekonečnou chodbou. Letmým pohledem jsem občas zalétla k Liamovi a k noži, který měl stále v ruce. Druhou rukou pevně svíral mojí paži. Nevím, jak dlouho jsme šli, ale po chvíli, která se zdála být nekonečná, Liam konečně zastavil u jedněch dveří. Svojí kovovou kartou přejel po čipu a dveře se otevřely.