Need You || Sequel to Protect You

4.chapter ♦️ Trying to be a better person

Ten telefonát nebyl nijak důležitý, ale byla jsem za něj ráda. Když jsem ho položila, rozhodla jsem se, že zůstanu na chodbě, dokud porada neskončí. Sice mě zajímalo, jak Ryan vypráví o svém ,,podnikání", ale dokázala jsem se bez toho obejít.

Když porada skončila, začali všichni pomalu odcházet. Čekala jsem u dveří a doufala jsem, že se Hanna objeví dříve než Ryan. Měla jsem v plánu ji popadnout a rychle vypadnout. Štěstí mi přálo, protože se opravdu objevila ještě před Ryanem.

,,Tak tohle mi budeš muset vysvětlit! Nejdřív něco divnýho prohlásíš a potom si jen tak odejdeš a necháš mě na té poradě samotnou?!" křikla na mě Hanna, hned jak mě uviděla.

,,Všechno ti vysvětlím, Han, slibuju. Ale teď musíme rychle vypadnout," řekla jsem jí a popadla jí za rukáv a táhla jí pryč.

,,A proč? Chloe, co se děje?" dožadovala se odpovědi. Vytrhla se mi a zastavila se na místě. Proč je tak tvrdohlavá?

,,Protože se chci něčemu vyhnout," řekla jsem jí a znovu se jí pokusila odtáhnout pryč. Teď už se mnou šla, ale můj odchod překazil tentokrát někdo jiný.

,,Chloe!" uslyšela jsem za sebou přísný hlas Olivie. Povzdechla jsem si a potom se na ní otočila. Na tváři jsem vykouzila ten nejhezčí úsměv a doufala, že na mě nezačne křičet. ,,Vůbec se mi nelíbí, že ti na poradě zvonil mobil. A už vůbec ne, že si z porady odešla a nevrátila se. Vysvětlíš mi to nějak?" zeptala se mě.

,,Moc se omlouvám, ale čekala jsem hovor od jednoho pacienta a bylo to opravdu důležité. Příště se to už opakovat nebude," slíbila jsem jí a omluvně se na ní podívala.

,,To doufám," řekla a malinko se zamračila. Chtěla jsem už jít, ale znovu mě zastavila. ,,Mám nápad, jak bys to mohla vynahradit," řekla a já se na ní nechápavě podívala. Najednou se vedle Olivie objevil Ryan, který právě vyšel ze zasedačky, když mě uviděl, malinko se na mě usmál. ,,Napadlo mě, že bys mohla tady pana Davise provést po nemocnici a ukázat mu to tu," navrhla Olivie a já se nad jejím nápadem zamračila. Rozhodně jsem Ryana nikde provádět nechtěla.

,,Já to klidně ráda udělám," ozvala se Hanna vedle mě a já se na ní usmála. To byla kámoška. I když jsem věděla, že to dělá taky kvůli tomu, že se jí Ryan líbí.

,,Ne, chci aby to udělala Chloe," řekla důrazně Olivia a přísně se na mě podívala. Bohužel jsem nemohla nic namítnout.

,,Udělám to," procedila jsem mezi zuby a podívala se na Ryana, který na mě zíral celou dobu. Vypadal, že si tuhle situaci opravdu užívá. Jak jinak.

,,Výborně," usmála se na mě Olivia a obrátila se k Ryanovi. ,,Slečna Stoneová je jedna z nejlepších doktorů a zná to tu opravdu dobře. Kdybyste cokoliv potřeboval, obratě se na ní. Nebo na mě," řekla laškovně a potom se vydala pryč.

Vraždila jsem jí pohledem, když se od nás vzdalovala. Za ten její nápad jí nebudu mít ráda ještě dlouho.

,,Budete tak hodná a provedete mě tady, slečno Stoneová?" zeptal se mě Ryan. Bylo to zvláštní, když mi řekl mým příjmením a ještě mě oslovil slečno. Byla jsem od něho zvyklá, že mi říkal prostě jen Chloe. Ale vždy to říkal tak, jako to nikdo jiný neuměl.

,,Mám snad na výběr, pane podnikateli?" zeptala jsem se ho, ale na odpověď jsem nečekala a vydala jsem se pryč. Slyšela jsem za sebou kroky a bylo mi jasné, že Ryan jde za mnou.

,,Chloe, počkej!" volal na mě Ryan a pořád šel za mnou. Nezastavila jsem se a ještě jsem naopak zrychlila. Po chvíli mě však zastavila Ryanova ruka na mém zápěstí. Chytil mě a otočil si mě k sobě.

,,Okamžitě mě pusť!" zařvala jsem na něj a vytrhla jsem se mu. Hnusil se mi a nechtěla jsem, aby se mě dotýkal. Jeho doteky ve mě vyvolávaly zvláštní brnění.

,,Chloe, nevěděl jsem, že tady pracuješ, věř mi," snažil se mě uklidnit, ale moc se mu to nepovedlo. Věřila jsem na náhody, ale s Ryanem nebylo nikdy nic jen náhoda.

,,Takže mi chceš říct, že je náhoda, že jsi se najednou objevil ve městě, ve kterém bydlím? A že náhodou sponzoruješ nemocnici, ve které pracuji? To je podle tebe jedna velká náhoda?!" vyjela jsem po něm.

,,Asi ti to bude připadat zvláštní, ale je to náhoda," odpověděl mi klidně. Jak může být takhle v klidu? Mě tím dohání k šílenství.

,,A co to tvoje podnikání? Chceš mi snad tvrdit, že podnikání znamená být nájemný vrah?" zeptala jsem se ho a propalovala ho pohledem.

,,Já už ale nejsem nájemný vrah, Chloe," řekl Ryan a já se zamračila. Že by za těch pár let změnil povolání? ,,Já opravdu podnikám. Sice se zbraněmi, ale to nemusí nikdo vědět," vysvětlil mi.

,,Takže si prostě chtěl být milý a investovat do krachující nemocnice?" zeptala jsem se ho. Vůbec mi ty jeho řeči nedávaly smysl.

,,Nejsi jediná, kdo se snaží zapomenout na minulost," řekl a rukou mi sáhnul na mé obarvené vlasy. ,,Ty se snažíš vypadat jinak a já se zase snažím být dobrým člověkem," zašeptal blízko mého obličeje. Chvíli jsem si návzájem koukali do očí. Byli jsme tak blízko sebe, že jsem cítila i jeho dech. Prohlížela jsem si každý detail jeho obličeje. Skoro vůbec se za ty roky nezměnil. Zato já ano.

~~~

,,Chce to změnu," řekla jsem Hanně, když jsem se dívala do zrcadla v našem pokoji na koleji. Když jsem se dívala na svůj odraz v zrcadle, pořád jsem si připadala jako ta naivní malá Chloe, co ještě před lety byla zamilovaná do Ryana. A to jsem být už nechtěla.

,,Myslím, že výměna šatníku bude dobrá změna," navrhla Hanna a překulila se na posteli tak, aby na mě viděla.

,,Chce to něco dlouhodobějšího a výraznějšího," řekla jsem a pořád se prohlížela.

,,Co třeba tetování? To je dlouhodobý a je to dost výrazný," navrhla Hanna a já se nad jejím nápadem ušklíbla. Její nápady byly vždy ulítlé.

Rukou jsem si prohrábla svoje vlasy. Měla jsem je opravdu už dost dlouhé a jejich hnědá barva s blonďatými melíry se mi už přestávala líbit.

,,Nechám si ostříhat a nabarvit vlasy," oznámila jsem Hanně a nadšeně se na ní podívala. Chvíli se na mě překvapeně dívala, ale potom se taky usmála.

,,A na jakou barvu?" zeptala se. Zamyslela jsem se. Blondýna být nechci. Hneďovláska už taky ne. Rozhlížela jsem se po pokoji a zkoumala různé barvy. Pohledem jsem skončila u Hanny na jejích rudých vlasech. Vždy jsem užasla nad tím, jak tak skvěle se svými vlasy vypadá.

,,Na rezavo," odpověděla jsem a Hanna se nadšeně usmála. Hned jsme vyrazily ke kadeřnici.

Když jsem se na sebe večer dívala do zrcadla znovu, vypadala jsem jinak. Přišlo mi, že vypadám starší a hezčí. Šáhla jsem si na vlasy, které jsem měla o hodně kratší. Věděla jsem však, že moje nové vlasy mi na Ryana zapomenout nepomůžou, ale alespoň už se nebudu vypadat jako ta naivní holka, která si nechá zlomit srdce.

~~~

Najednou se Ryan ode mě odtáhl a tím mě vytrhl z mých vzpomínek. Ještě jednou se na mě podíval. Nevěděla jsem, co mám od něho čekat. Nikdy jsem to nevěděla.

,,Nedělej si starost, provedu se tady sám. Nechci tě zdržovat," řekl a malinko se na mě usmál. A potom se vydal pryč. Asi bych za ním měla jít, ale já jsem nemohla. Každá chvíle s ním mi připomínala něco, na co jsem už dávno chtěla zapomenout.

_______________________

• Po delší době přidávám kapitolu. Nemám teď moc času, když je škola, ale to snad všichni chápete. Přesto se budu snažit, přidávat co nejvíce :-)

• A co říkáte na kapitolu? Ryan se snaží dělat dobré skutky. A objevil se tu první flashback! Rozhodla jsem se, že je budu občas do kapitol dávat, abyste věděli, jak Chloe žila bez Ryana :-)

• Moc děkuju za všechny komentáře a votes :-)

- Eli