Need You || Sequel to Protect You

10.chapter ♦️ You still have my number?

Druhý den ráno jsme s Aaronem seděli u stolu v kuchyni a snídali jsme. Ani jeden z nás nemluvil. Oba jsme se dívali na naše toasy a občas jsme usrkli z hrníčku s kafem. Chtěla jsem to ticho nějak protrhnout, ale nevěděla jsem jak.

,,Dneska jdu s kolegama na oběd. Musíme něco důležitého připravit na zítřejší schůzku," přerušil Aaron ticho a já se na něho podívala.

,,Myslela jsem, že dneska budeme spolu. Je to jeden z mála dnů, kdy mám volno," řekla jsem mu. Chtěla jsem být dneska s ním a vše mezi námi vyřešit.

,,Promiň, ale je to důležité," odbyl mě. Poté vstal a odnesl talíř a hrnek do dřezu. Vstala jsem od stolu a šla jsem za ním.

,,Jsi na mě naštvaný kvůli tomu plesu? Kvůli Ryanovi?" položila jsem se mu otázku, na kterou jsem se ho chtěla už několik dní zeptat.

,,Nejsem naštvaný, Chloe. Jen potřebuji nějaký čas, abych to vstřebal," řekl mi Aaron. Ucítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Raději jsem rychle zamrkala. ,,Vrátím se večer," řekl a odešel se do ložnice převléct.

**********

Když Aaron odešel, zůstala jsem v našem bytě sama. Nikdy předtím mi náš byt nepřišel tak osamocený jako právě teď. Seděla jsem na gauči a pohrávala jsem si s mobilem. Když jsme nemohla vyřešit mojí situaci s Aaronem, chtěla jsem jí vyřešit alespoň s Ryanem.

Chvíli jsme váhala, jestli mu mám zavolat nebo ne. Nakonec jsem však jeho číslo vytočila a mobil si dala k uchu. Postavila jsem se a začala jsem pochodovat po místnosti, protože se mi tak lépe telefonovalo.

,,Chloe?" ozvalo se v telefonu asi po čtvrtém zazvonění. Když jsem uslyšela jeho hlas, ztuhla jsem. Nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku. Co to se mnou je? ,,Chloe? Jsi to ty?" ozval se znovu Ryan.

,,Jo... To jsme já," řekla jsem trochu chraptivým hlasem, když jsem byla schopna znovu mluvit.

,,Ty máš pořád moje číslo?" zeptal se trochu překvapeně Ryan. Ani nevím, proč jsem si jeho číslo z mobilu nesmazala. Byla to jedna z mála věcí, která s ním byla spojená, a já si jí nechala.

,,A ty máš pořád moje," řekla jsem místo odpovědi. Uslyšela jsem, jak se ušklíbnul.

,,A co se stalo, že mi voláš zrovna ty? Myslel jsem, že jsem poslední člověk, kterému bys chtěla volat," zasmál se a já se taky neubránila menšímu úsměvu.

,,Chtěla bych se s tebou sejít," vysvětlila jsem mu. ,,Potřebuju si s tebou o něčem promluvit," dodala jsem.

,,Teda Chloe, ty mě nepřestáváš překvapovat. Voláš mi a ještě k tomu se chceš se mnou sejít?" řekl a znovu se zasmál.

,,Pokud nemáš zájem, tak se sejít nemusíme," řekla jsem mu. Věděla jsem, že mi na to skočí a bude se chtít sejít.

,,Mám zájem!" vyhrkl možná až moc rychle. ,,Víš co? Pošlu ti adresu mojí firmy, tak se můžeme sejít tam. Tam budeme mít soukromí," řekl mi a já se při slově soukromí trochu zachvěla.

,,Dobře, přijedu tam," souhlasila jsem a než stačil něco dalšího říct, mobil jsem položila.

Co to sakra dělám?

**********

Zaparkovala jsem před starou budovou na konci města. Vypadala dost ošklivě a navíc opuštěně. Ještě jednou jsem si překontrolovala adresu, kterou mi Ryan poslal. Přišlo mi to trochu divné, že by Ryan měl firmu zrovna v téhle barabizně, ale Ryan byl vždycky samé překvapení.