Need You || Sequel to Protect You

35.chapter ♦️ You deserve to be happy

,,Ty někam jdeš?" zeptal se mě táta, když jsem druhý den ráno odcházela z domu. Dneska jsem měla v plánu dost věcí, proto jsem vstala docela brzo. Navíc jsem doufala, že moji rodiče budou ještě spát. Asi jsem se spletla.

,,Jo, jdu ven. Chci si něco zařídit a trochu zavzpomínat na staré čas," vysvětlila jsem a usmála se na něho.

,,Nejdeš udělat nějakou hloupost, že ne? Pokud tě chce Daniel unést, tak bys měla být zavřená u sebe v pokoji a nevycházet," řekl mi taťka a ukázal na dřevěné schody, které vedly do patra, kde se nacházel můj starý pokoj.

,,Tati, pokud mě chce Daniel unést, tak tomu stejně nezabráním. Bude jenom lepší, když u toho nebudeš ty, aby ti taky něco udělal," vysvětlila jsem mu. Chtěla jsem ho tím uklidnit, ale nezabralo to.

,,Vím, co jsem ti slíbil, ale ty jsi říkala, že budeš opatrná. Přece se Danielovi jen tak nevydáš?" začal se rozčilovat. Dala jsem si prst na pusu, protože jsem nechtěla, aby vzbudil mamku. Ona o tomhle nic nevěděla a bylo to pro ní lepší.

,,Slibuju, že se vrátím. Budu si dávat pozor," řekla jsem a objala ho. A než stačil něco namítnout, otevřela jsem vchodové dveře a rychle vyběhla z domu. Nasedla jsem do svého auta a rozjela se do města.

**********

Zabrzdila jsem před cihlovým domem a vystoupila jsem. Nebyla jsem tady pár let a musím uznat, že mi to tady opravdu chybělo.

Došla jsem k domovním dveřím a zazvonila na zvonek. Byla jsem trochu nervózní, ale zároveň strašně natěšená. Když se dveře otevřely, vyšel z nich můj starý dobrý kamarád.

,,Ahoj, Scotte," pozdravila jsem ho. ,,Už jsem se dlouho neviděli," řekla jsem s úsměvem. Chvíli na mě koukal s otevřenou pusou.

,,Chloe? Jsi to opravdu ty?" zeptal se mě a když jsem přikývla, vzal mě do náruče a zatočil se mnou ve vzduchu. Když mě položil zpátky na zem, pořádně jsem si ho prohlédla.

Jeho vlasy byly o trochu delší než jaké měl na střední, jeho postava byla vypracovanější a dokonce i povyrostl. Jediné, co se nezměnilo, byly jeho černé brýle, které měl snad odjakživa.

,,Pojď dál! Musíš nám toho tolik říct," řekl Scott, popadl mě za ruku a táhl mě dovnitř.

,,Nám?" zeptala jsem se ho nechápavě. On mi na to neodpověděl, jen se tajemně usmál a vedl mě do obyváku.

,,Zlato! Návštěva z minulosti!" zakřičel Scott na celý barák, když jsme vešli do obyváku. Vypadalo to tu skoro stejně jako před pár lety. Jen tady bylo víc kytek a... ženských věcí? Scott bydlí s holkou?!

Než jsem se ho stačila zeptat, uslyšela jsem, jak někdo vešel do místnosti. Otočila jsem se a spatřila jsem Margo. Chvíli jsme na sebe překvapeně koukaly a ona potom nadšeně vypískla.

,,Chloe!" zaječela a vrhla se ke mě, aby mě obejmula. ,,Proč jsi mi neřekla, že přijedeš?" zeptala se mě a stále mě k sobě tiskla. Měla jsem co dělat, abych se dokázala pod jejím pevným stiskem nadechnout.

,,Jak jsem mohla vědět, že tě najdu u Scotta doma?" zeptala jsem se jí a zasmála se. ,,Chtěla jsem tě jít taky navštívit, ale netušila jsem, že budeš tady," snažila jsem se jí vysvětlit.

,,Přejdu fakt, že jsi šla navštívit Scotta jako prvního místo svojí staré nejlepší kamarádky," řekla Margo a snažila se vypadat naštvaně. Moc jí to však nešlo. ,,Ale jak to, že nevíš, že jsem pořád spolu?" zeptala jsem se.

,,Nevěděla jsem, že vám to vydrží tak dlouho. Vždyť jste šli každej na jinou výšku, tak jsem myslela, že jste se rozešli," pokrčila jsem rameny. ,,Ale je dobře, že jste pořád spolu," dodala jsem a usmála se na ně.

,,A co ty? Jak žiješ?" zeptal se mě Scott a všichni jsme společně usedli na gauč. Bylo hezké se s nimi po tolika letech vidět. Když po maturitě každý z nás odešel na úplně jinou vysokou, ztratili jsem spolu kontakt. Každý jsme začali nový život, za což jsem byla na jednu stranu ráda. Chtěla jsem zapomenout na Ryana a Daniela a na všechno, co jsem v posledním ročníku střední prožila. Tedy skoro na všechno. Na Margo a Scotta jsem nikdy zapomenout nechtěla.

,,Jo, žiju dobře. Pracuju v jedné nemocnici v New Yorku," řekla jsem a dala si pramen vlasů za ucho. Margo přimhouřila oči a chvíli si mě zadumaně prohlížela.

,,Ty zrzavý vlasy ti fakt sluší," konstatovala. Musela jsem se zasmát. Margo nezajímalo, co dělám, ale jak jsou na tom moje vlasy.

,,Díky," usmála jsem se. ,,A co vy? Co teď děláte?" zeptala jsem se jich. Margo se přisunula na gauči blíž ke Scottovi a chytila ho za ruku. Poté se nadechla a já věděla, že teď bude mluvit dlouho.

,,Já teď pracuju v jedné módní firmě, kde vybírám oblečení do nových kolekcí a Scott pracuje jako programátor ve firmě s počítači," informovala mě Margo a já se usmála. Oba dělali přesně to, co se k nim hodilo.

,,Je hezké vidět, že jste šťastní," řekla jsem a podívala se na ně. Tohle je možná naposledy, kdy je vidím. Do očí se mi začaly hrnout slzy, proto jsem raději rychle zamrkala a podívala se jinam. Nemohla jsem jim přece říct, že Daniel je naživu a že něco chystá. Nechtěla jsem je ohrozit. Daniel zabije každého, kdo by mu stál v cestě nebo věděl nějaké důležité informace. Už to, že tady jsem a povídám si s nimi není bezpečné.

,,A ty jsi šťastná, Chloe?" zeptala se mě Margo a podívala se na mě pohledem, kterým naznačovala, že ví, že něco není v pořádku.

,,Vlastně ani nevím," pokrčila jsem rameny. ,,Ale jsem rozhodnutá udělat všechno proto, abych byla," řekla jsem odhodlaně.

,,Ty jsi po tom všem, co jsi prožila, zasloužíš být šťastná," řekl Scott a usmál se na mě. ,,Jsi opravdu silná, Chloe, tak se nikdy nevzdávej," dodal, jakoby věděl něco víc.

,,Ani nevíte, jak moc jste mi chyběli," povzdechnu si a znovu mám pocit, že se rozbrečím. Musím však zůstat silná. Čekají mě určitě ještě horší věci, než loučení s přáteli.

,,Musíme se scházet častěji," řekne Margo a Scott s ní souhlasí. Já také souhlasím, ale vím svoje. Tak ráda bych je znovu viděla, ale dokud Daniel žije, není bezpečné se s nimi vidět.

,,Chci, abyste věděli, že vás mám opravdu ráda a vždycky budete moji nejlepší kamarádi," řekla jsem jim a šla je obejmout. ,,Nikdy na vás nezapomenu."

**********

U Scott a Margo jsem zůstala ještě pár hodin. Měli jsem si toho tolik co říct. Raději jsem však napsala tátovi, kde jsem, aby neměl strach. Vždycky mi to přišlo absurdní psát rodičům, kde jsem, ale teď, když se kolem potuloval Daniel, to bylo rozumné. Nechtěla jsem, aby si dělal starosti.

Když jsem se s Margo a Scottem rozloučila, vyšla jsem z jejich (teď už společného) domu a došla jsem ke svému autu. Všimla jsem si, že za stěračem je nějaká žlutá obálka. Vzala jsem jí do ruky a prohlédla si ji. Bylo na ní psacím písmem napsáno mé jméno.

Rozhlédla jsem se kolem, ale nikoho jsem neviděla. Ten, kdo mi tam tu obálku nechal, buď odešel nebo se někam schoval. Odemkla jsem auto a nasedla dovnitř. Poté jsem obálku otevřela a do klína mi vypadl její obsah.

Chvíli jsem se dívala na dopis a fotku, která z obálky vypadla. Nemohla jsem uvěřit tomu, co na ní vidím. Vzala jsem jí do ruky roztřepanými prsty a pořádně si jí prohlédla.

Byl na ní Aaron. Seděl přivázaný na nějaké staré židli a byl ještě víc pomlácený než po té autonehodě. Měla jsem pocit, že nemůžu dýchat. Popadla jsem do ruky dopis a přečetla si, co je na něm napsáno.

Aaron byl statečný, ale příliš slabý. Budeš ty dostatečně silná a přijdeš si pro něj dřív než bude po něm? S láskou Daniel

____________________

• Ahojte! Tato část byla taková oddechová než příjde něco velkého. Co říkáte na to, že Daniel unesl Aarona? A půjde ho Chloe zachránit?

• Moc děkuju za vaše komenáře a votes 💕💕

- Eli