Need You || Sequel to Protect You

38.chapter ♦️ I just want to be with you

Daniel mě dovedl k těžkým železným dveřím, před kterými stál jeden z jeho poskoků s pistolí v ruce. Daniel na muže kývl a ten dveře odemkl a otevřel. Dveře hlasitě zavrzaly a jejich skřípot mnou projel jako tisíc nožů.

,,Aaron na tebe čeká uvnitř. Přeju příjemnou návštěvu. A pozdravuj ho ode mě," řekl Daniel a ušklíbl se. Poté mi rukou naznačil, ať jdu dál. Vešla jsem do tmavé místnosti, kde svítila pouze jedna malá slabá žárovka. Snažila se v pološeru zorientovat, ale skoro nic jsem neviděla. Cítila jsem těžký zápach, který se bil s ostrou vůní dezinfekce.

Najednou se v místnosti rozsvítilo víc světel a já konečně uviděla, co je uvnitř. Na špinavé zemi ležela obyčejná deka a na ní seděl Aaron. Jenže to nebyl ten Aaron, kterého jsem ještě před pár dny opouštěla v nemocnici. Tenhle Aaron byl bledý, na obličeji měl několik podlitin, z čela mu tekla krev a jeho sádra, kterou měl na ruce byla skoro celá zničená. Měl na sobě černé tričko a černé tepláky, které měl špinavé od prachu a krve. Musela jsem si dát ruku před pusu, abych nevykřikla zděšením. Byl na tom totiž opravdu špatně. V takovémto stavu jsem zatím žádného člověka neviděla.

,,Chloe?!" vykřikl, když mě uviděl. Mžoural na mě, protože si ještě nezvykl na světlo, které nejspíš už několik hodin, možná dnů, neviděl. Píchlo mě u srdce a měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela.

,,Aarone!" vydechla jsem a vydala se k němu. On také vstal, i když mu to dělalo značné potíže. Měl přece úraz kotníku po té autonehodě. Bylo obdivuhodné, že se dokázal postavit a ujít pár kroků ke mě.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se vyděšeně a než jsem mu stačila odpovědět, přitáhnul si mě k sobě a pevně mě obejmul. Do očí se mi nahrnuli slzy. Ne proto, že jsme oba uvěznění někde hluboko pod zemí a drží nás tady jeden z největších psychopatů. Bylo to proto, že Aaron i přes všechny svoje nedávná zranění vstal a šel zkontrolovat, jestli jsem v pořádku. Nebyl nijak zmatený ani vyděšený. Byl mnohem odvážnější a statečnější než jsem čekala. Byl na tom tak špatně a přesto se v první řadě zajímal o mě.

,,Ano, jsem v pořádku," řekla jsem po chvíli, co jsme jen tak stáli a pevně se objímali. ,,Ale co ty? Jak jsi na tom?" zeptala jsem se ho a odtáhla se od něj, abych mu viděla do obličeje. Dotkla jsem se jedné krvavé rány a smutně ho pohladila po tváři. Za tohle Daniel zaplatí. Zaplatí za všechny, kterým kdy způsobil bolest, o to už se postarám.

,,Snažím se přežít," řekl Aaron a zdálo se mi, že se dokonce usmál. Aaron bral vždycky všechno pozitivně a s humorem. I ty nejhorší chvíle jako je tahle. ,,Nechápu, co se děje. V noci ke mě do nemocničního pokoje vtrhl nějaký chlap v černém a něco mi píchnul do ruky. A potom jsem byl jako smyslů zbavený a nemohl jsem ovládat tělo ani mysl. Odhlásili mě z nemocnice a potom mě někam odvezli... a já se vzbudil až tady," dokončil svoje vyprávění. Vypadl, že je z toho všeho stále ještě v šoku. A já se mu ani nedivila. Spíše jsem ho obdivovala. Daniel a jeho lidi mu museli těch pár dní tady provádět strašné věci, ale on se stále držel.

,,Je mi to moc líto, Aarone. Tohle se nikdy nemělo stát," povzdychla jsem si. Aaron nikdy neměl být součástí tohohle světa. Ale to já taky ne. Stejně tak, jako si můj táta přál, abych nikdy nepatřila do Danielova světa, tak já to samé chtěla pro Aarona. Proto jsem mu nikdy nevyprávěla o tom, co se před lety stalo. Myslela jsem, že Daniel je mrtvý a Ryana už nikdy neuvidím. Zatlačila jsem vzpomínky na to všechno hluboko do mé mysli a doufala jsem, že je nikdy nebudu muset prožívat znovu. Ale moje přání se jaksi nevyplnila.

Najednou jsem si vzpomněla na Ryana. Kde ten asi teď je? Žije ještě? A pokud ano, co mu Daniel dělá? Je na tom stejně jako Aaron nebo ještě hůř? Měla jsem tolik nezodpovězených a žádnou odpověď.