Need You || Sequel to Protect You

11.chapter ♦️ Family dinner

,,Doufám, že ti nevadí, že k nám přijedou moji rodiče na večeři," podívala jsem se tázavě na Aarona, když jsme společně připravovali stůl na večeři. Dnes výjmečně pro čtyři osoby.

,,Ne, naopak, jsem rád. Tvoje rodiče mám rád, jen mě překvapilo, že si je pozvala takhle narychlo," řekl Aaron a dal na prostírání talíře a příbory. Já jsem přinesla skleničky.

,,Jen jsem je chtěla vidět," zalhala jsem. Pravda byla taková, že jsem se jich chtěla nenápadně zeptat Ryana. Samozřejmě, že jsem Ryanovi neveřila to, že můj táta by měl s jeho náhlým odjezdem něco společného. Jen jsem potřebovala mít jistotu.

Najednou se bytem rozdrnčel zvonek a s Aaronem jsem se naráz podívali ke dveřím.

,,Už je to tady," řekla jsem a společně s Aaronem jsem se vydala ke dveřím. ,,Ahoj! Konečně jste tady!" pozdravila jsem rodiče, když jsme otevřela vchodové dveře. ,,Jakou jste měli cestu?" zeptala jsem se jich a pustila je dovniř.

,,Ahoj, jsem tak ráda, že jsme už tady," pozdravila nás mamka a pevně mě obejmula. ,,Cesta byla příšerná! Na dálnici do New Yorku byly tři objížďky," povzdechla si mamka a šla obejmout Aarona.

,,Ahoj Chloe," přivítal mě taťka a také mě obejmul. ,,Jsem rád, že tě vidím," řekl mi a potom se šel také přivítat s Aaronem. Potřásli si spolu rukama a táta potom Aarona poplácal po zádech. Byla jsem tak strašně ráda, že rodiče Aarona zbožňovali. Ze začátku jsem se bála, že se jim nebude líbit, ale oni si ho hned při první schůzce zamilovali.

,,Tak pojďte jíst," pobídla jsem je a ukázala ke stolu, ke kterému jsme se všichni posadili a já začala nandávat jídlo na talíře.

,,Snad vám to bude chutnat, vařil jsem to já," zasmál se Aaron a nalil nám všem do skleniček víno.

,,Jsem si naprosto jistá, že ano. Vzpomínám si, jak si nás minulé Vánoce ohromil tím úžasným krocanem," vzpomněla si mamka a usmála se na Aarona. ,,Chloe má štěstí, že umíš vařit," řekla mamka a podívala se na taťku.

,,Můžu snad za to, že připálím i vodu? Jsem právník a ne kuchař," zaprotestoval taťka a mi se všichni zasmáli.

,,A co vy dva? Jak žijete?" obrátila se mamka na mě a na Aarona. Musela jsem se nad její otázkou usmát.

,,Máme se skvěle," odpověděla jsem jí a podívala se na Aarona. Taky se usmíval.

,,A máte vy dva na sebe vůbec čas, když pořád pracujete?" zajímal se taťka a napil se ze své skleničky vína.

,,Volného času moc nemáme, ale na sebe si vždycky čas najdeme," řekl Aaron a pohladil mě po ruce. Aaron byl docela romantik. Nevěděla jsem, jestli je to dobře nebo ne. Ryan byl tvrďák, ale dokázal projevit city, což jsem na něm dříve milovala. Ale asi pro mě bude lepší držet se romantických kluků. Ty mi určitě psychicky neublíží.

,,A přemýšleli jste už o dětech?" zeptala se mamka a já se na ní vyděšeně podívala. Málem jsem vyprskla jídlo, které jsem právě měla v puse.

,,Děti?" zeptala jsem se, abych se ujistila, že slyším dobře. Mamka přikývla a čekala na odpověď. Co jsem jí ale měla říct?

Podívala jsem se na Aarona, který vypadal úplně klidně. Věděla jsem, že si přeje mít velkou rodinu a spoustu dětí, ale to můj sen úplně nebyl. Chtěla jsem cestovat a hlavně pomáhat lidem. Nechtěla jsem být matka několika dětí a ani jsem netoužila po tom, žít v nějakém obrovském domě. Chtěla jsem dobrodružství. Pokud jsem však chtěla být s Aaronem, musela jsem to zkousnout.

,,O dětech jsme ještě nepřemýšleli, mami. Vždyť jsme se ještě ani nevzali, tak proč hned plánovat děti?" zasmála jsem se a raději jsem se napila vína, aby nikdo neviděl, jak jsem nervózní.

,,Myslím, že na děti mají dost času," poznamenal taťka a já mu za to byla strašně vděčná. Občas mi sice trochu vadilo, že ze mě chtěl mít karieristku, ale teď mi to hrálo do karet.

,,Omlouvám se, jen se nemůžu dočkat vnoučat," řekla mamka a usmála se na mě. ,,Hlavně na to, jak je budu vozit v kočárku," dodala nadšeně. Musela jsem se ovládat, abych neprotočila očima. Mamka a kočárek? To nešlo dohromady. Stejně ještě nevypadá jako babička.

Podívala jsem se nenápadně na Aarona, který vypadal, že se mu představa mojí mamky jako babičky líbí. Mě se nelíbila a to už jen z toho důvodu, že bych se já musela stát matkou. Aarona jsem opravdu milovala. Ale přece to, že někoho milujete neznamená, že se kvůli němu budete měnit. Nebo snad ano?

**********

,,Jsem strašně rád, že jsi nás pozvala na večeři," řekl taťka, když mi po večeři podával špinavé nádobí a já ho ukládala do myčky.

,,To já jsem ráda, že jste přijeli," usmála jsem se na něho. Byla jsem opravdu ráda, že tady byli. Dokonce tak ráda, že jsem skoro zapomněla na to, že se chci táty zaptat na Ryana.

,,Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi s Aaronem šťastná," řekl a s úsměvem se podíval směrem k Aaronovi, který si právě povídal s mamkou v obyváku.

,,Jo, jsem s ním opravdu šťastná. Doufám, že mě neopustí jako Ryan," řekla jsem schválně a sledovala jeho reakci. Taťka se na chvíli zarazil a zamračil se.

,,Doufal jsem, že už jsi na Ryana zapomněla," povzdychl si. ,,Vím, jak moc ti ublížil a nechci, aby ses kvůli němu znovu trápila," řekl a pohladil mě po zádech. Tvářil se přitom, že je mu to opravdu líto.

,,Zapomněla jsem na něho," zalhala jsem, ,,ale před pár dny jsem potkala jeho kamaráda, který nám tenkrát před šesti lety pomohl a on mi říkal, že Ryan ode mě neodešel, že by chtěl, ale proto, že musel," řekla jsem mu a stále sledovala jeho reakce. Hlavně v obličeji.

,,Opravdu? To je zvláštní," podivil se a napil se ze skleničky vína, kterou vzal ze stolu.

,,Mluvil jsi s ním tenkrát, než odjel?" zeptala jsem se ho. Stále jsem nevěřila tomu, že by můj táta měl něco společného s Ryanovým odchodem. Vždyť mě chtěl chránit a měl mě rád, přece by nechtěl, abych měla zlomené srdce.

,,Ten den, kdy jste se vrátili jsem mu zaplatil všechno, co jsem mu slíbil, ale dále jsme spolu nemluvili. Ale pamatuju si, že byl takový odměřený a trochu i nervózní," odpověděl mi a já se v duchu usmála.

Taťka s Ryanovým odchodem neměl nic společného. Ryan si to všechno vymyslel jen kvůli tomu, aby nemusel přiznávat, že je zbabělec.

,,Díky, tati," řekla jsem a obejmula ho.

,,Za co?" zeptal se mě a také mě obejmul.

,,Za upřímnost."

_________________________

• Po strááášně dlouhé době přidávám novou kapitolu. Omluvám se, že nebyla dříve, ale vůbec nestíhám ve škole, takže na psaní mi nezbývá čas, i když bych moc chtěla psát...

• Doufám, že se vám tahle kapitola líbila. Co říkáte na tátu Chloe a na jeho lež o Ryanovi? Myslíte si, že se Chloe někdy dozví pravdu? :-)

• Budu moc ráda, za každý komenář a vote :-)

- Eli