Need You || Sequel to Protect You

23.chapter ♦️ We kissed

Před rokem

Konečně byl pátek a já se vracela z práce domů. I když jsem byla velice unavená, těšila jsem se, až uvidím Aarona a společně si užijeme víkend.

Vyjela jsem výtahem k našemu bytu a chvíli jsem hledala v kabelce klíče. Když jsem je našla, strčila jsem je do zámku a odemka.

Uvnitř v bytě byla tma, až na spoustu svíček, které byly rozestavěné po celém obyváku a zajišťovaly trochu světla. Neměla jsem tušení, o co tady jde.

,,Aarone? Jsi tady?" zavolala jsem. Rychle jsem si vyzula boty a bundu a vydala jsem se do obyváku.

,,Ahoj, Chloe," pozdravil mě Aaron, který stál uprostřed místnosti a měl na sobě modrý oblek.

,,Ahoj," pozdravila jsem ho trochu zmateně. ,,Co se to děje? Vypadla nám elektřina?" zeptala jsem se ho. Jiné vysvětlení mě nenapadalo.

,,Ne, jen jsem chtěl navodit trochu romantiky," vysvětlil mi a přešel ke mě. ,,Musím se tě totiž na něco zeptat," řekl a podíval se mi do očí. Tvářil se vážně, což mě trochu vyděsilo. Bála jsem se toho, na co se chce zeptat a ani jsem vlastně nevěděla proč.

,,Na co se mě chceš zeptat?" položila jsem mu otázku a snažila jsem se něco vyčíst z jeho obličeje.

,,Jsme spolu už tři roky, Chloe a já tě každým dnem miluju čím dál tím víc. Nedokážu si představit, že bych měl svůj život strávit s někým jiným než s tebou," řekl a já se nervózně usmála. Tušila jsem, kam tohle míří. ,,Proto se tě chci zeptat: ,Vezmeš si mě?' " zeptal se, klekl si a vytáhl z kapsy krabičku. Otevřel jí a já uviděla velký diamantový prsten.

Dívala jsem se na Aarona a nevěděla jsem, co říct. Nebylo to tím, že by mě tak překvapil, až bych ztratila řeč, ale spíš tím, že jsem nevěděla, co mám odpovědět.

Aarona jsem opravdu milovala a byla jsem s ní celé tři roky šťastná, ale nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že se vezmeme. Přišlo mi, že jsme ještě moc mladí a celý život máme před sebou, tak proč se brát?

Jenže, když mu teď řeknu ne, ublížím mu tím a možná ho i ztratím. A to já jsem nechtěla. Nechtěla jsem přijít o další osobu, kterou miluji. A to jen proto, že si nejsem jistá.

Navíc Aaron mě opravdu miloval a udělal by pro mě cokoliv. Koho lepšího bych si mohla přát? Toho, koho jsem kdysi opravdu chtěla, tady není a už nikdy nebude. A Aaron mě určitě nikdy neopustí. Budeme spolu žít šťastně až do smrti.

A proto jsem řekla: ,,Ano!"

Ze vzpomínek mě vytrhlo prudké otevření dveří pokoje. Podívala jsem se na potácející se Hannu, která vešla dovnitř a dveře za sebou hlasitě zabouchla.

,,Chloe! To byla jízda! Škoda, že si nevydržela do konce," řekla a svalila se na svojí postel.

Já jsem se ze své postele zvedla a šla ke skříni, ze které jsem vytáhla svoje nejoblíbenější boty. Poté jsem přešla k Hanně a podala jsem jí je. Ona se posadila a nechápavě se na mě podívala.

,,Políbili jsme se," řekla jsem jí. Hanna na to nic neřekla a opatrně si ode mě boty převzala. Jako by se bála, že si z ní dělám legraci a za chvíli se to rozmyslím a seberu jí je. ,,Takže jsi měla pravdu. Jako vždy," povzdechla jsem si a posadila se zpátky na mojí postel.

,,Myslela jsem si, že mě výhra potěší, ale ten tvůj smutný výraz mi to kazí," řekla a smutně se na mě podívala. ,,Tak povídej," pobídla mě.