Need You || Sequel to Protect You

28.chapter ♦️ Karma doesn't like me

Uběhl týden a mě nepřišla žádná další výhružná zpráva ani dopis. Doufala jsem, že už je tomu navždy konec. Třeba mě chtěl někdo jen vyděsit a zastrašit a když se mu to povedlo, tak se rozhodl s tím skončit.

Poslení dny jsem trávila přípravami na svatbu. S Hannou jsem si byla vybrat svatební šaty a musím říct, že byly dokonalé. Nejkrásnější, které jsem kdy viděla. S Aaronem jsem sestavili svatební menu a vybrali jsme písničky. Musím uznat, že nám to spolu šlo docela rychle a věděla jsem, že brzo už bude všechno hotové.

Jedna z posledních věcí, která nám zbývala bylo to, aby si Aaron vybral oblek. Myslela jsem si, že to já jsem náročná na vybírání věcí, ale to bylo před tím, než jsem poznala jeho. V New Yorku prošel snad všechny obchody, kde prodávají obleky a žádný si nevybral. Proto se rozhodl, že si zajede do Washingtonu k jednomu krejčímu a nechá si oblek ušít na míru.

,,Tak já jedu, zlato!" zavolal na mě z předsíně Aaron. Vstala jsem z gauče, na kterém jsem právě seděla a šla jsem se s ním rozloučit.

,,Opravdu nemám jet s tebou?" zeptala jsem se ho na samou otázku, kterou jsem mu dnes položila asi už stokrát. A znovu se mi dostalo stejné odpovědí.

,,Zvládnu to sám. Já jsem ti taky nemohl jít pomoct vybrat šaty," řekl a mrknul na mě. Protočila jsem očima.

,,To je ale úplně něco jiného. Ženich nemůže vidět šaty nevěsty, protože by to přineslo neštěstí. Ale o obleku a nevěstě se nic neříká," řekla jsem mu a významně se na něho podívala.

,,Já vím, ale opravdu to zvládnu. Můžeš si ode mě alespoň přes víkend odpočinout. Protože až se vrátím, tak už s tebou budu do konce života," oznámil mi a dal mi pusu na tvář. Než jsem se nadála, otevřel dveře od bytu a odešel.

,,Do konce života. To zní děsivě," řekla jsem si sama pro sebe. Poté jsem se vydala zpátky do obyváku, abych ještě něco stihla udělat.

**********

Čas tak rychle utíkal, že když jsem se podívala na hodiny, které visely nad dveřmi obývacího pokoje, zjistila jsem, že je skoro půlnoc. Promnula jsem si oči a zívla jsem. Byla jsem docela unavená, tak jsem se rozhodla, že půjdu raději spát.

Začala jsem sklízet papíry a svatební katalogy, které se válely po celém pokoji. Když najednou zazvonil zvonek, málem jsem je upustila na zem. Podívala jsem se na vchodové dveře a přemýšlela jsem, kdo by to tak mohl být. Odložila jsem katalogy na konferenční stolek a vydala jsem se do chodby.

Kukátkem jsem zahlédla, že je to Ryan. Oddechla jsem si, že to není žádný úchyl a dvěr otevřela. Ryan se opíral o futra dveří a nevypadal zrovna dvakrát dobře.

,,Rynane! Ahoj, co tady děláš?" zeptala jsem se ho. Ryan se zapotácel a něco řekl něco nesrozumitelného. Až teď mi došlo, že je opilý. A to hodně.

,,Chloe, já tě miluju!" začal křičet na celý barák. Vyděšeně jsem se na něho podívala. Poté jsem ho chytla za ruku a vtáhla do bytu, aby nevzbudil sousedy. Ti kdyby na nás zavolali policii, tak by se asi divili, co má Ryan všechno napsaného v policejních složkách.

,,Sakra, Ryane! Ty jsi úplně na mol!" křikla jsem na něho, když jsě za námi zabouchla dveře. ,,Ty, který jsi mě vždycky poučoval o tom, atl nepiju," ušklíbla jsem se a založila si ruce na prsou. Tohle byla absurdní situace.

,,Já ti chci něco říct. Ale bál jsem se, tak jsem si dal malinko vodky," vysvětlil mi a prsy naznačil malé množství. Já jsem však věděla, že té vody muselo být mnohem víc než jen tolik, kolik ukazoval.

,,A to je to tak důležité, že to nemohlo počkat do rána?" zeptala jsem se ho naštvaně. ,,Víš kolik je hodin?" zeptala jsem se ho.

,,Promiň mi to, ale je to mooooc důležitééé!" řekl Ryan a slova dlouze natahoval. Vypadalo to, že má velký problém s tím, aby ze sebe vůbec nějaké slova dostal.

,,Tak co mi teda chceš říct?" zeptala jsme se ho. Byla jsem unavená a chtěla jsem jít spát, ale věděla jsem, že se o něho budu muset postarat, když je v takovémhle stavu.

,,Chloe! Já tě miluju! Mooooc tě milujuuuu!" vykřikl a neohrabaně mě obejmul. Vlastně se o mě opřel. Celou svojí vahou.

,,Ryane! Neblbni a pusť mě! Jsi opilý, nevíš, co mluvíš. Jdi se domů vyspat a zítra si promluvíme, dobře?" navrhla jsem mu, ale Ryan jen zakroutil hlavou a ještě víc mě sevřel ve svém medvědím obětí.

Veškerou svojí silou jsem ho od sebe odtáhla a pomohla jsem mu najít ztracenou rovnováhu.

,,Chloe! Ale já tě tolik miluju. Neber si Aarona, ale vezmi si mě!" vykřikl a padnul přede mě na kolena.

,,Ryane! Co blázníš? Kdybys nebyl opilý, tak bys tohle nikdy neřekl," řekla jsem mu. Poté jsem ho zvedla ze země a odvedla jsem ho na gauč. ,,Můžeš se tady prospat a zítra, až ti bude lépe, tak si spolu hezky promluvíme," slíbila jsem mu.

,,Budeš spát se mnou?" zeptal se mě Ryan. Další věc, díky které mě dostal. Nejdříve chce, abych si ho vzala a potom, abych s ním spala? Zbláznil se?

,,Ne, nebudu s tebou spát, ale budu spát ve vedlejším pokoji, takže kdyby si něco potřeboval, tak stačí zavolat," řekla jsem mu a vydala se pro nějakou deku, kterou bych ho přikryla.

,,Chci pusu na dobrou noc," vykřikl Ryan a já se na něho překvapeně podívala. Ten chlapec mě nepřestával udivovat. Raději jsem si jeho poznámky nevšímala a přinesla mu z vedlejšího pokoje deku.

Ryan na gauči už ležel a něco mrmlal. Vyzula jsem mu boty, slékla mu koženou bundu a přikryla jsem ho dekou. Když jsem mu jí rovnala, chytil mě za bok a stáhnul mě k sobě na gauč.

,,Ryane! Co to sakra děláš!?" vykřikla jsem na něho a snažila jsem se vyprostit z jeho zajetí. On však nepovolil. I v opilosti měl velkou sílu.

,,Dělám jen to, co už chci udělat dlouho," řekl a než jsem se nadála, sklonil se ke mě a políbil mě. Jeho rty byly měkké a hebké a i když byl z něho cítit alkohol, vůbec mi to nevadilo. Tiskli jsme se k sobě a líbali se čím dál intenzivněji. Naše těla o sebe narážela a já cítila, jak Ryanovi bije srdce.

Ryan přesunul své rty na můj krk a začal mě líbat tam. Tahle chvíle mi připadala tak dokonalá, až to nemohla být pravda. Tohle se dít přece nemohlo!

,,Ryane..." vyslovila jsem jeho jméno a pokusila se od něho odtáhnout i když to byla ta nejtěžší věc na světě. Ryan se na mě nechápavě podíval. ,,Já... já nemůžu," řekla jsem mu.

,,Co nemůžeš?" zeptal se mě nechápavě. Připadal mi, že najednou vystřízlivěl.

,,Nemůžu dělat tohle. Ne s tebou," řekla jsem a podívala se mu do těch jeho modrých očí, ve kterých jsem se vždy topila. ,,Nejde jen o to, že si mám brát Aarona. Jde o to, že jsem tě nikdy nepřestala milovat. Ale teď spolu nemůžeme být. Tohle se mělo dít před šesti lety. Ne teď." Ryan mě pustil a já se z gauče zvedla.

,,Nikdy tě nepřestanu milovat," řekl, když jsem už odcházela do svého pokoje.

,,Já vím, já tebe taky ne," odpověděla jsem a smutně se usmála. Tak dlouho jsem mu tyhle slova chtěla říct, ale věděla jsem, že stejně k ničemu nebudou.

,,Vypadá to, že mě karma nemá ráda," povzdychl si Ryan, převalil se a začal klidně oddechovat.

,,Tak to jsme dva."

_________________________

• Jsem zpátky! Konečně! Co říkáte na tuhle kapitolu? Jste rádi, že Chloe a Ryan se znovu políbili? 😉

• Budu moc ráda, za vaše komentáře votes ❤❤ a všem vám přeju, abyste přežili pár posledních týdnů do prázdnin! 😄

- Eli