Need You || Sequel to Protect You

34.chapter ♦️ We have to talk

S Aaronem jsem se rozhodli, že svatbu odložíme o dva měsíce. Nebylo to proto, že bychom si třeba nebyli jistí, to opravdu ne. Bylo to proto, že Aaron nechtěl přijít na vlastní svatbu v sádře a s modřinami po celém těle, což jsem docela chápala.

Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsme svatbu odložili, ale na druhou stranu jsem se bála, abychom se vůbec vzali, když se znovu objevil Daniel.

Nejvíc jsem se však bála o Ryana. Už to bude pár dní, co se mi neozval. Nezvedá mobil, když mu volám, ani mi neodepisuje na zprávy. Ta zpráva o Danielovi ho nejspíš vzala víc než mě.

Byl tu ale ještě někdo, s kým jsem potřebovala mluvit o Danielovi – můj táta. Rozhodla jsem se, že se na dva dny pojedu podívat domů a pokusím se s tátou promluvit. Od toho jeho infarktu jsem s ním přestala mluvit. Tolik mě zasáhlo, že mi lhal o Ryanovi, že jsem ho nechtěla ani vidět. Teď ale bylo nutné, abychom spolu alespoň spolupracovali.

,,Jsi si jistý, že to tady ty tři dny beze mě zvládneš?" zeptala jsem se Aarona, když jsem se za ním přišla do nemocnice rozloučit.

Neřekla jsem mu, že jedu za tátou kvůli psychopatovi jménem Daniel, ale proto, že chci urovnat vztahy. Čím míň toho Aaron věděl, tím bezpečnější to pro něj bylo.

,,Jsem v nemocnici a mám okolo sebe desítky doktorů a sestřiček, myslíš, že bych mohl být někde jinde v lepších rukou?" zeptal se mě Aaron a povytáhl obočí.

,,Dobře, ale kdyby se cokoliv dělo, tak mi zavolej. Kdyby tě třeba začalo něco moc bolet nebo tak," informovala jsem ho. Aaron mě chytil za ruku a něžně jí stiskl.

,,Chloe, budu v pohodě," slíbil mi a já se na něho usmála. Potom jsem se k němu sklonila a políbila ho na rty. ,,Budeš mi chybět," řekl a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho.

,,Neboj, brzo budu zpátky a potom budeš litovat, že jsem tam nezůstala déle," zasmála jsem se a on se mnou.

Když jsem se rozloučili, opustila jsem nemocnici a šla na parkoviště. Nasedla jsem do svého auta a rozjela se do města, kde jsem vyrostla a kde jsem potkala mojí první lásku – Ryna.

**********

Náš dům se vůbec nezměnil. Přišlo mi to jako včera, když jsem tady byla naposledy. I když to bylo před dvěma lety na Vánoce. Od té doby jsme s Aaronem neměli čas jezdit sem, proto rodiče jezdili vždycky za námi do New Yorku.

Otevřela jsem branku do zahrady, která potichu zavrzala. Bylo mi hned jasné, že táta jí ještě nepromazal. Nikdy nebyl velký kutil. Práva ho bavila vždycky víc než zahradničení nebo opravování aut.

Vyšla jsem po krátkých schodech ke vstupním dveřím a zazvonila na zvonek. Měla jsem sice s sebou klíče, ale nechtěla jsem rodiče vyděsit.

Po chvíli jsem za dveřmi uviděla stín a potom mi někdo otevřel. Táta. Tvářil se překvapeně, že mě tady vidí, což jsem docela chápala. I já jsem pořád nevěřila, že jsem sem skutečně přijela.

,,Chloe? Co tady děláš? Chci říct, rád tě vidím," vykoktal ze sebe zaskočeně táta. Malinko jsem se na něho usmála, abych prolomila ledy.

,,Ahoj, přijela jsem za tebou. Musíme si promluvit," vysvětlila jsem mu a on přikývl. Odstoupil ode dveří a já vešla dovnitř. ,,Nebude vadit, když tady pár dní zůstanu?" zeptala jsem se ho.

,,Samozřejmě, že ne. Vždyť jsi tady doma," řekl táta a také se na mě malinko usmál. Bylo mezi námi napětí, které jak jsem doufala, brzo zmizí.

,,Chloe? Ahoj!" pozdravila mě mamka, která se vynořila z kuchyně. Než jsem se nadála, přitáhla si mě k sobě a pevně mě obejmula. ,,Proč jsi nezavolala, že přijedeš?" zeptala se mě trochu dotčeně.