Need You || Sequel to Protect You

44.chapter ♦️ Sorry, I can't do this

Cesta domů trvala několik hodin. Za tu dobu ani jeden z nás nepromluvil. Já se soustředila na řízení a Aaron se díval před sebe nebo z okýnka. Ticho mezi námi bylo tak moc tíživé, že jsem už mále sáhla po rádiu, abych pustila nějaké písničky a tím vyplnila prázdný prostor mezi námi, ale nakonec jsem to neudělala.

Rukama jsem pevně svírala volant a snažila jsem se uspořádat si myšlenky, které se mi honily v hlavě. A měla jsem pocit, že Aaron dělal to samé. Tak moc jsem si s ním chtěla promluvit o posledních pár hodinách, které se odehrály, ale nevěděla jsem, jak začít. Navíc mi bylo jasné, že potom co se stalo, je Aaron určitě v šoku a nechtěla jsem jeho psychický stav ještě zhoršit, když sama jsem na tom nebyla nejlépe.

Věděla jsem, že bude nutné, abych Aarona odvezla do nemocnice, protože byl zraněný a já mu kromě prášků na bolest nemohla po cestě nic jiného poskytnout. Nejdřív jsem ale chtěla zajet k nám domů, abych Aaron zabalila do nemocnice pár věcí. Chtěla jsem se o něho postarat, dřív než...

Zastavila jsem na parkovišti blízko našeho bytu. Vypnula jsem motor a vytáhla jsem klíčky ze zapalování. I když jsem chtěla z auta vyskočit a utéct co nejdál od svých problémů a od své minulosti, zůstala jsem sedět a rozhodla jsem se, že se postavím pravdě čelem.

,,Měli bychom si promluvit," promluvila jsem do ticha, ale znělo to spíš jako zašeptání. Jako kdybych přišla o hlas.

,,Ano, to bychom měli," přikývl Aaron, ale nepodíval se na mě. Díval se před sebe a v jeho tváři se zračil smutek. Smutek a bolest.

,,Chci se ti za to všechno strašně moc omluvit. Nemusíš mi odpouštět, jen chci, abys věděl, že mě to mrzí a že jsem nikdy nechtěla, aby se něco takového stalo," řekla jsem potichu a otřela si slzu, která mi stekla po tváři. Nadechla jsem se, abych pláč potlačila.

,,Měla jsi mi říct pravdu, celou pravdu," povzdychl si Aaron. Neznělo to však vyčítavě, spíš smutně a lehce zklamaně. A zklamání bylo horší než kdyby mi něco vyčítal.

,,Já vím, ale nemohla jsem. Tolik jsem si přála zapomenout na mojí minulost a navíc jsem tě chtěla chránit. Chtěla jsem tě chránit před mojí minulostí, abys toho nikdy nebyl součástí. Ale ono si nás to stejně našlo," řekla jsem. Teď už jsem nedokázala být silná a zadržovat slzy. Rozbrečela jsem se.

Aaron se na mě konečně podíval. Než jsme se nadála, otočil se na sedadle ke mě a přitáhl si mě do pevného objetí. Aaron vždycky věděl, co v jakou chvíli potřebuju a teď jsem potřebovala někoho, kdo mě obejme a alespoň na chvíli mi poskytne iluzi, že vše je v pořádku.

,,Vždyť jsem se chtěli vzít, Chloe, mohla jsi mi říct všechno. Měl bych o tobě a tvé minulosti všechno vědět," řekl Aaron a jednou rukou mě hladil ve vlasech. Vždycky jsem milovala, když tohle dělal.

,,Já vím, ale bála jsem se, že mě odsoudíš, že tě to vyděsí a ty mě opustíš," vzlykla jsem a zabořila mu hlavu do ramene. ,,Nechtěla jsem přijít i o tebe."

,,O mě nikdy nepřijdeš," slíbil mi a políbil mě do vlasů. V tu chvíli jsme se rozbrečela ještě víc. Věděla jsem, že to co mu chci říct, je strašné a že mě bude nenávidět, ale já jsem chtěla být k němu férová. Po těch letech jsem se konečně rozhodla, že k němu budu upřímná a už ho nikdy nebudu vodit za nos.

,,Musím ti něco říct," vzlykla jsem a odtáhla se od něj. Utřela jsem si slzy a podívala se na něj. Aaron se na mě povzbudivě podíval a naznačil mi, ať pokračuju. ,,Chci ti říct, že jsi ten nejhodnější a nejúžasnější muž jakého jsem kdy potkala. Ty roky s tebou byly úžasné."