Need You || Sequel to Protect You

14.chapter ♦️ I lied to you

Stála jsem za sklem nemocničního pokoje a pozorovala jsem tátu, jak leží se zavřenýma očima na posteli a má v sobě zapíchaným spoustu hadiček. Jako doktora jsem moc dobře věděla, na co je každá z hadiček a co ukazují přístroje na které je napojený. Raději jsem se otočila, abych se nemusela stresovat. Obrátila jsem se na mamku, která se slzami v očích také koukala na taťku.

,,Říkala jsem mu, že by neměl tolik pracovat a žít v takovém stresu," vzlykla mamka a utřela si hřbetem ruky oči.

Jak se ukázalo, taťka dostal infarkt v soudní síni, když obhajoval jednoho ze svých klientů. Byl to pro nás všechny docela šok, protože taťka nikdy neměl problémy se srdcem. Sice nežil úplně nejlépe, ale stejně nás to překvapilo.

,,Co když už se neprobere?" zeptala se mamka a vyděšeně se na mě podívala. Došla jsem k ní a pevně jí obejmula.

,,Neboj se, mami. Není to tak vážné. Taťka se brzo probudí a za pár týdnů bude zase zdravý," uklidňovala jsem jí. Moc dobře jsem však věděla, že to může dopadnout i jinak, ale teď jsem nechtěla myslet na nejhorší. Navíc, musela jsem být silná a podporovat mamku i když jsem měla sto chutí se na místě zhroutit.

,,Chloe!" uslyšela jsem povědomí hlas. Pustila jsem mamku a podívala se na osobu, která mě volala. Byl to Aaron. Celý udýchaný se k nám přihnal a pevně mě obejmul. ,,Promiň, že jsem to nestihl dřív, ale na dálnici byly kolony. Vyrazil jsem hned, jak jsi mi zavolala," řekl a pevně mě k sobě tisknul. Byla jsem tak ráda, že je tady. Když mě Aaron pustil, šel obejmout mojí mamku, která se rozplakala ještě víc.

,,Skočím si koupit kafe, chcete přinést?" zeptala jsem se jich, ale oni zakroutili hlavou. Vzala jsem si svojí kabelku a šla jsem hledat automat na kafe. Věděla jsem přesně kde je, protože jsem v téhle nemocnici byla snad stokrát. Bylo to zvláštní být zase ve svém rodném městě a být na místech, kam jsem dříve chodila.

Když jsem přicházela k automatu, zazvonil mi kabelce mobil. Vytáhla jsem ho a podívala se, kdo volá. Ani jsem nepřemýšlela a hovor jsem přijala.

,,Ahoj," řekla jsem do telefonu a posadila jsem se na lavičku u automatu.

,,Ahoj Chloe, jak to vypadá s tvým tátou?" zeptal se mě Ryan. Docela mě překvapilo, že se Ryan tolik zajímal o mého tátu. Když jsem mu u něho ve firmě řekla, že můj táta měl infarkt, nabídl mi, že mě odveze. Potom mu však došlo, že s jeho postřelenou rukou řídit nemůže. Chtěl jet do nemocnice se mnou, ale řekla jsem mu, že to zvládnu i když jsem si tím nebyla tak jistá.

,,Nevypadá to dobře," povzdychla jsem si a snažila se zatlačit slzy. Bohužel to nešlo. Několik hodin jsem se snažila být silná, ale teď už to nešlo. Slzy mi začaly nekontrolovatelně téct z očí.

,,Opravdu nemám přijet? Třeba vlakem?" zeptal se mě Ryan a já jsem zakroutila hlavou. Potom mi však došlo, že mě nevidí.

,,Ne, to by nebyl dobrý nápad. Je tady Aaron," vysvětlila jsem mu. ,,Ale děkuju. Za nabídku," řekla jsem mu.

,,Není zač," řekl Ryan a já jsem si představila jeho chápavý úsměv, který jsem tak dlouho neviděla.

,,A co ty a Liam? Jak jste na tom?" zeptala jsem se ho, abych změnila téma.

,,V rámci možností dobře. Hanna se o nás skvěle postarala a dala nám nějaké léky na bolest," řekl Ryan a já se malinko usmála. Alespoň, že někdo je v pořádku.

,,To jsem ráda. Budu muset končit," řekla jsem Ryanovi i když jsem si s ním chtěla povídat dál.

,,Dobře," souhlasil. ,,Ať je tvému tátovi dobře," řekl a než jsem stačila cokoliv říct, hovor ukončil.

Mobil jsem hodila do kabelky a šla jsem si konečně koupit kafe z automatu, na které jsem se tolik těšila.

**********

O tři hodiny později jsem stála znovu u okna pokoje, kde táta ležel. Pozorovala jsem mamku, která u něho seděla na židli a držela ho za ruku. Nedokázala jsem si vůbec představit jaké by to bylo, kdyby taťka umřel.

Ucítila jsem Aaronovu paži na svých bedrech. Přitáhl si mě k sobě a já se opřela o jeho rameno.

,,Všechno bude v pořádku, uvidíš," zašeptal mi do ucha a já se mu snažila věřit. Bylo toho na mě poslední dobou trochu moc. V práci, to s Ryanem, postřelený Liam a teď to s tátou. Ještě před pár měsíci bylo všechno normální, ale teď už rozhodně není.

,,Nejraději bych se sbalila a odjela někam daleko... pryč od tohohle všeho," řekla jsem Aaronovi a on se usmál.

,,Stačí říct! Koupím letenky a zítra můžeme letět kamkoli budeš chtít," nebídl mi. Chvíli jsem se nad tou úžasnou nabídkou zamyslela, ale nekonec jsem jí zavrhla.

,,Zní to nádherně, ale budeme to muset odložit," řekla jsem. Aaron pokrčil rameny a políbil mě. Byl to ale zvláštní polibek. Nedokázala jsem však říct čím, ale byl jiný než dříve.

Podívala jsem se znovu přes sklo na táťku a všimla jsem se, že se malinko pohnul. Všimla si toho i mamka a hned zavolala doktora. Vběhla jsem s Aaronem do nemocničního pokoje a sledovala jsem, co ukazují přístroje.

,,Přichází k sobě," oznámil doktor a mě spadl velký kámen ze srdce.

**********

,,Chloe?" zeptal se táta a otevřel oči. Seděla jsem u jeho postele a držela ho za ruku tak, jako před tím mamka.

,,Ahoj," řekla jsem a z oka mi vyklouzla slza. Byla jsem tak ráda, že se probudil.

,,Co se stalo?" zeptal se mě a pomalu se rozhlížel po pokoji.

,,Měl jsi infarkt, tati. Ale budeš v pořádku," slíbila jsem mu a stiskla mu opatrně ruku.

,,Musím ti něco říct, Chloe," řekl a podíval se na mě. Vyděla jsem na něm, že mluví z posledních sil.

,,Teď musíš odpočívat, řekneš mi to později," řekla jsem mu.

,,Já jsem ti prve lhal," řekl a ignoroval mojí předešlou větu. Chtěla jsem ho zarazit, ale to, co řekl, mě zaujalo. ,,Lhal jsem ti, když jsem řekl, že jsem Ryana toho dne, co odjel z města už neviděl," řekl a já se zamračila. ,,Tenkrát jsem mu řekl, že buď odjede z města nebo ho nechám zavřít do vězení."

,,Cože?!" zeptala jsem se překvapeně. Vždyť o tomhle se mě snažil Ryan s Liamem přesvědčit. ,,Proč jsi to udělal?" zeptala jsem se ho.

,,Nechtěl jsem, aby ti zníčil život. Chtěl jsem pro tebe někoho lepšího, někoho jako je Aaron. Chtěl jsem, abys měla normální život," povzdychl si.

,,Takže jsi mu raději zaplatil a nechal ho vypadnout z města a mě si nechal, abych se několik let trápila?!" zeptala jsem se ho, protože jsem tomu nemohla prostě uvěřit.

,,Ano, udělal jsem to a lituju toho," řekl a pohladil mě po ruce. Já se mu však vyškubla.

,,Dochází ti, že jsem to Ryanovi celých těch 6 let vyčítala? Viděl jsi, jak mě to vzalo a nic si mi neřekl?!" vykřikla jsem na něho. Najednou jsem zapomněla na jeho infarkt. Byla jsem tolik naštvaná. ,,Řekl bys mi to vůbec pokud bys nedostal infarkt?" zeptala jsem se ho, když nic neříkal. On uhnul pohledem.

,,Moc se omlouvám, Chloe. Chtěl jsem pro tebe jen to nejlepší," zašeptal.

,,Příště nechej, abych já sama rozhodla, co je pro mě dobré a co ne," řekla jsem mu. Poté jsem popadla svojí kabelku a vyšla jsem pryč z pokoje.

,,Je všechno v pořádku?" zeptal se Aaron, když jsem vyšla na chodbu. Když jsem mu neodpověděla a vydala jsem se pryč, doběhl mě a donutil mě se zastavit. ,,Co se stalo, Chloe? Kam jdeš?"

,,Promiň, ale teď chci být sama. Sejdeme se doma," řekla jsem mu a než stačil cokoliv namítnout, vydala jsem se rychle chodbou pryč.

_______________________

• Krásné Vánoce všem! Doufám, že si všichni užíváte prázdniny! :-)

• Chloe má konečně potvrzeno, jak to před 6 lety s Ryanem bylo, co myslíte, že teď udělá? A komu fandíte víc Aaronovi nebo Ryanovi? :-)

- Eli