Need You || Sequel to Protect You

21.chapter ♦️ Why are you wet?

,,To je tak úžasné!" křičela jsem, když jsem běžela po pláži k moři. Moře v New Yorku se tomu tady na Floridě nemohl rovnat ani v nejmenším. Už jenom kvůli té teplotě.

,,Ty jsi to ale nějak užíváš," posmíval se mi Ryan a šel pomalu za mnou. Řekl mi, že na Floridě už několikrát byl, proto z toho není tak odvařený jako já.

,,Cítím se nejlépe za posledních pár let," přiznala jsem a stoupla si na kraj moře. Nechala jsem vlny, aby mi ocákly nohy. ,,V New Yorku je úžasný život, ale je takový uspěchaný. Příjde mi, že se nikdy pořádně nezastavím a neodpočinu si," přiznala jsem.

,,Měla bys jezdit častěji na dovolené," doporučil mi Ryan a stoupl si vedle mě. ,,Já si dovolenou dopřávám skoro pořád," ušklíbl se.

,,To má někdo hold štěstí, že nemusí tvrdě pracovat a stačí mu prodat pár zbraní měsíčně," řekla jsem trochu podrážděně.

,,Pokud chceš, můžeš pro mě pracovat," nabídl mi. Nevěděla jsem, jestli to myslí vážně nebo si ze mě dělá legraci.

,,Zvážím to jako ostatní pracovní nabídky, které jsem dostala. Pokud ta tvoje bude nejvýhodnější, dám ti vědět," řekla jsem mu a on se smíchem přikývl.

Poté jsem tam jen tak stáli a oba jsme se dívali na moře. Bylo to tolik uklidňující.

,,Nechceš zajet do města? Znám jeden obchod, kde mají úžasnou zmrzlinu," navrhl mi Ryan a já se na něho nadšeně podívala.

,,Zmrzlina? Tak to jdu," souhlasila jsem. ,,Ale jak se tam dostaneme?" zeptala jsem se ho. Vzhledem k tomu, že naší skupinu vozil po městě mikrobus, který teď měl však pauzu a auto jsme neměli, netušila jsem, jak se z pláže do města dostaneme.

,,Na kole," řekl Ryan s širokým úsměvem a já se ne něho nechápavě podívala.

,,To chceš jet na kole až do města?" zeptala jsem se ho s nadzvednutým obočím.

,,Neboj se, je to kousek," uklidňoval mě. ,,A navíc ten obchod je taky u pláže a ještě mnohem hezčí," snažil se mě přemluvit.

,,Fajn," souhlasila jsem nakonec. ,,Ale musíme být do hodiny zpátky u restaurace, protože všichni jedeme do hotelu," řekla jsem mu.

,,To stíháme," řekl a chytil mě za ruku. Potom se se mnou rozběhl pryč od pláže k dřevěnému domku, kde půjčovali kola. Ryan je šel půjčit, ale vrátil se pouze s jedním kolem.

,,A já půjdu pěšky?" zeptala jsem se ho a rozpřáhla ruce. ,,Nebo jestli si myslíš, že za tebou poběžím, tak s tím teda nepočítej," řekla jsem mu důrazně.

,,Měli poslední kolo, tak jsem ho vzal s tím, že se na něj oba určitě vlezeme," řekl a já na něho vyvalila oči. Opravdu chce, abych s ním jela na jednom kole? ,,Nebo chceš raději za mnou běžet?" dobíral si mě.

,,Jestli mě vyklopíš, tak slibuju, že tě uškrtím," řekla jsem mu a on se jen ušklíbl. Posadil se na kolo a mě si posadil na klín. Asi jsem se měla cítit divně, že je tak blízko mě, ale překvapivě mi to nevadilo.

***********

K obchodu s nejlepší zrmrzlinou (tedy podle Ryana) jsme jeli asi dvacet minut. Musela jsem uznat, že Ryan byl opravdu dobrý, že dokázal jet na kole, i když jsem musel vést mě a ani jednou mě nevyklopil.

,,Támhle je ten obchod," řekl Ryan a ukázal k malému domku, na kterém byla nakreslená obrovská zmrzlina.

,,Já to skočím koupit," informovala jsem ho, ale Ryan nesouhlasil. ,,To je v pohodě. Nevyklopil jsi mě, takže si zasloužíš odměnu," mrkla jsem na něho.