Need You || Sequel to Protect You

30.chapter ♦️ It's time to meet me

Jakmile Ryan zastavil na parkovišti před nemocnicí, vyskočila jsem z auta a běžela do budovy aniž bych na něho počkala. Potřebovala jsem Aarona hned vidět a bylo mi jedno, co si o mě budou lidi myslet, když poběžím nemocniční chodbou a skoro do každého vzazím.

,,Chloe, stůj!" zavolala na mě Hanna, okolo které jsem musela proběhnout, aniž bych si jí všimla. Zastavila jsem se a počkala, až ke mě dojde.

,,Kde je?" zeptala jsem se jí místo pozdravu. Cítila jsem, jak se celá klepu. Bylo to už podruhé za pár měsíců, co někdo z mých blízkých skončil v nemocnici. Jenže tentokrát to nebyla nehoda. Za tátův infarkt nikdo nemohl, ale za Aaronovu bouračku ano.

,,Pojď se mnou," pobídla mě Hanna a vydala se chodbou k pokojům, kde leželi pacienti s vážným zraněním. Šla jsem za ní.

Hanna se zastavila před dveřmi číslo 57. Otevřela je a nechala mě vejít dovnitř. Můj pohled padl na Aarona, který ležel na nemocničním lůžku. Levou ruku a pravý kotník měl v sádře. Na obličeji měl pár krvavých odřenin, které mu doktoři zalepili náplastmi a ty hlubší zašili.

Když jsem viděla, že je v pořádku (v rámci možností) a hlavně naživu, rozběhla jsem se k němu, abych ho obejmula.

,,Chloe," vydal ze sebe a zdravou rukou mě pohladil po zádech. ,,Jsem rád, že jsi tady, ale drtíš mi ruku a žebra," zasténal a já se rychle odtáhla. Otřela jsem si pár slz, které mi stekly z očí a usmála jsem se na něj. Tohle byl ten pravý Aaron.

,,Promiň, jen jsem se o tebe bála. Jsem ráda, že žiješ," řekla jsem mu a opatrně ho pohladila po tváři. Usmál se na mě.

,,Nechám vás tady teď o samotě, abyste si promluvili. Příjdu později," oznámila nám Hanna a já jí za to byla vděčná.

,,Co se vlastně stalo?" obrátila jsem se znovu na Aarona. Chtěla jsem se ho zeptat na všechny ty detaily ohledně té bouračky.

,,Vlastně ani sám přesně nevím. Vracel jsem se domů a celou cestu za mnou jelo černé auto. Ať jsem zrychloval jak jsem chtěl, vždy mě dohnalo. Byl jsem asi jen 5 kilometrů od New Yorku, když se na mě začalo tlačit a potom... vytlačilo mě ze silnice. Sjel jsem do příkopu a to poslední, co si pamatuju je, že se auto dvakrát přetočilo. A potom mám tmu. Probudil jsem se až tady v nemocnici," řekl Aaron a vzal mě za ruku.

,,Tolik jsem se o tebe bála. Myslela jsem, že už tě neuvidím," hlesla jsem a podívala se mu do očí. ,,Které monstrum ti tohle mohlo udělat?" zeptala jsem se a přejela mu prsty po ráně na čele.

,,Už jsem dával policii výpověď. Určitě je brzo dopadne," slíbil mi Aaron, ale já tomu nevěřila. Ten, kdo to udělal, byl opravdový specialista a ten se nenechá jen tak dopadnout.

,,Nevím, co bych dělala, kdybys..." Tu větu jsem nedokončila. Nebyla jsem na to dost silná. Aaron to věděl, a tak se ke mě raději naklonil a políbil mě. Cítila jsem, jak se bolestivě zakřenil a jeho svaly zacukaly. ,,Bolí to?" zeptala jsem se ho a odtáhla se od něj.

,,Kvůli tobě to přežiju," mrknul na mě a políbil mě znovu. ,,Víš, co byla poslední věc, na kterou jsem myslel, když jsem měl pocit, že umřu?" zeptal se mě a já zavrtěla hlavou. ,,Na to, že už tě nikdy nepolíbím," řekl a já se usmála.

,,To se nestane," řekla jsem mu a svoje rty znovu přtiskla k těm jeho. Aarona jsem opravdu milovala. Ale člověk si uvědomí, že někoho miluje až ve chvíli, kdy ho ztratí. A protože jsem Ryan už jednou ztratila, tak vím, že miluji i jeho. Jenže v tuhle chvíli jsem se nechtěla rozhodovat. Nechtěla jsem si vybírat mezi Aaronem a Ryanem i když jsem věděla, že to jednou budu muset udělat.