11. kapitola

472 33 0
                                    

„Kdybych vám to řekla, určitě byste mi nevěřili."

„Tak to zkus." Pobídla mě Anna.

„Já bych to raději nepokoušela." Obličeje mých spolustraníků mi napověděli, že se z toho jen tak nevykroutím a ať koukám vyprávět.

Měla jsem dojedeno, takže jsem odložila příbor, počkala, než mi číšník vzal talíř a dala se do toho.

„Vlastně to začalo už před nějakou dobou. Na stole jsem našla papírek s číslem skříňky a s jejím kódem. Zvědavost mi nedala a šla jsem se tam kouknout. Od té doby mi tam přicházejí tyhle dopisy. Nevím, kdo to posílá, proč to posílá, nevím nic." Zatím co jsem mluvila, všichni přestali jíst a dostali se do momentu, kdy vypadali, jako bych jim řekla, že Vánoce jsou jedna velká lež.

„Já říkala, že mi nebudete věřit."

„Jaká je to skříňka?" zeptal se Richard, který popadl dech jako první.

„111."

„Pěkné číslo. Lepší než 666."

Musela jsem se na něj usmát. Jak už jsem podotýkala. Není mluvka, ale když něco řekne, je to něco.

.

.

.

Třídu jsem měla plnou. Nebyl to seminář, ale i tak mě překvapila účast.

„Protože vás taky musím za něco známkovat a za docházku to nebude, nezbylo mi nic jiného, než vám něco vymyslet. Takže vytáhněte zápisníčky, bločky, nebo jen přestaňte chrápat a poslouchejte." Udělala jsem dramatickou pauzu, pár kroků. „Každý z vás mi napíše seznam o deseti bodech, kde bude knížka a u ní písnička, která ji definuje, nebo kterou u ní cítíte vy. Pokud posloucháte u Spalovače mrtvol písničku Happy, mě to může být jedno a vy ji tam napíšete. Mohlo by se to zdát jako věc, která bude sepsaná rychle a ani se nezapotíme, ale varuju vás! Ten, kdo napíše nějaké dílo a přidá k tomu soundtrack jeho zfilmované verze, tak z mojí hodiny hned letí." Davem se prohnalo zahučení a studenti si nervózně poposedli.

„Na začátku další hodiny my vaše práce položíte na katedru. Budou čitelné a hlavně podepsané. Ale teď už k plánu dnešní hodiny..."

Na své práce mají jen pár dní. Bylo celkem zábavnékoukat na ty jejich obličeje. Polovina z nich se lekla a začala ihned něcosmolit na papír, druhá část dávala pozor tomu, co se dělo kolem, ale taky tomoc nepřeháněli. 

Hudba v násKde žijí příběhy. Začni objevovat