Hudba v nás

24. kapitola

Jak se dalo čekat. Martin se z toho chtěl očividně vykroutit. Další den jsem ho nemohla sehnat po celé škole. Nikdo ho neviděl, nikdo o něm neslyšel. Nakonec jsem své snažení vzdala a zapadla do svojí třídy, kde na mě už studenti čekali.

Nestihla jsem si ani otevřít poznámky, když začalo celou školou hrát:

Jsem jen starý mládenec, hledající partnera
Někoho, kdo ví, jak jezdit bez pádu
Musí být schopný vzít mě za mé limity
Holka když tě zlomím, přísahej, že nebudeš chtít utéci
Sedíme na zemi, nakukujem na tvé steelo
Jenom jednou, když máš šanci
věci, které bych ti dělal
Ty a tvé tělo, každá část
Chci být bláznivý, baby
A ty se cítíš vedle mě
A ty se můžeš přidat do mého hokejového týmu (Oh)
Chci být nestoudný, baby
A ty se cítíš vedle mě
A ty se můžeš přidat do mého hokejového týmu (Oh)

A stejně jako minule, oči všech se upřely na mě. Naštěstí jsem si toho nevšímala, protože jsem měla rudo před očima. Než jsem vyběhla ze třídy, zvládla jsem jen zakřičet: „Já ho zabiju.", a byla jsem ta tam. Letěla jsem chodbou ke kanceláři ředitele. Na cestě mě ovšem málem sejmuly dveře, odkud vykoukl Ríša.

„Jel domů." Mrkl na mě a zaplul zpět do třídy.

Teď už jsem jisto jistě běžela k autu. Sedla do něj a jako o život jela za Martinem domů.

Před domem, jak vyskočila z auta ještě snad za jízdy a vletěla dovnitř jako bohyně zkázy. Martin spokojeně seděl v křesle s knihou v ruce.

„To ti to trvalo. Ještě že nejsi tělocvikářka. Jsi jako šnek."

„Ty idiote! Jak? Proč? A znovu jak?" zběsile jsem dýchala.

„Chtěla jsi vědět, kdo má skříňku 111 tak jsem ti to dal vědět." Koukl na mě zpoza knihy.

„Ten úsměv ti vytluču z toho ksichtu. Proč jsi to byl celou dobu ty? To jsi mi nemohl něco říct? Celou dobu ze mě dělat debila?" už jsem křičela.

„Říkám ti to teď. Nejdřív jsem si chtěl s nováčkem v našich řadách pohrát, ale nakonec se z toho vyklubalo něco víc. Neboj, vím, jak tě to bavilo. Nevědět, kdo ti to všechno posílá, ale vědět, že jsem v posluchárně, kdykoliv jsi nechala studenty přehrát ty songy. Bohužel jsi s tím pak přestala. Ale já se snažil. Pouště jsem páru, síru, děs, abys začala znovu. Ale kdepak. Místo toho jsi zařídila bezva exkurzi. A vlastně – Jak?"

Vyjeveně jsem na něj koukala. Svezla jsem se do sedačky „Exkurzi? Přes mého ex. Malá prosba na něj."

Na Martinově obličeji se objevil nehezký výraz. Chvilku jsme na sebe koukali mlčky. Já neměla slova na všechny věci, které jsem chtěla říct a Martin ... jen mlčel.

„Fajn." Nadechl se a udělal pauzu. „Musím tě poprosit, aby ses nestěhovala zpět. Zůstaň tady. Zkusme to. Prosím."

Nevím, čím to bylo. Možná tím adrenalinem. Možná těmi velkými gesty, hlavně tím jedním velkým, o kterém vědí všichni ve škole, ale kývla jsem mu na to.

Je krásná noc
a chceme udělat něco bláznivého.
Hey, kotě
Myslím, že si tě chci vzít.

Je to snad tím pohledem do tvých očí
nebo snad tím pitím?
Koho to zajímá, kotě?
Myslím, že si tě chci vzít.

Dobře, znám tu malou kapličku,
tam na promenádě, kam můžeme jít.
Nikdo se to nedozví.
No tak holka.

Co na tom, že jsme opilí,
máme kapsu plnou peněz co můžeme vyhodit.
Praštíme do toho
A je to, holka.

Neříkej NE, NE, NE,NE, NE!!
Jen řekni jo, jo, jo, jo, jo,
a jdem, jdem, jdem, jdem, jdem,
jestli si připravená, jako jsem já.

Protože je krásná noc,
chceme udělat něco bláznivého.
Hey, kotě
Myslím, že si tě chci vzít.

Věčnost pro mě nikdy nebude dost dlouhá
Cítím se, jako bych s tebou byl dostatečně dlouho
Zapomeň teď na svět, nenecháme je se podívat
Ale ještě zbývá jedna věc, kterou udělat

Teď, když se váha zvedla
Láska jistě pozměnila mou cestu
Vezmi si mě dnes a každý den
vezmi si mě jestli někdy dostanu odvahu říci
ahoj v téhle kavárně. Řekni ano.

Mm-hmm Řekni ano Mm-hmm
Společně pro mě nikdy nebude dost blízko
Cítím se, jako bych s tebou byl dostatečně blízko
Oblékneš si bílou a já obnosím slova, která miluji
A jsi krásná, když je teď mé čekání u konce