Unesená nebo Neunesená?✔[OPRAVUJE SE]

Kapitola 4.

,,Idiote málem jsi ji zabil! Řekl jsem, ať ji neubližuješ!"
,,Však jsem jí nic neudělal! Žije, tak můžeš být rád." ,,Rád?! Jak si to můžeš dovolit?!
,,Jsem tvůj šéf! Ještě jednou a máš padáka! Jen já si s ní můžu dělat cokoliv!"
Slyšela jsem jak se ten vrah s někým hádá.

Cítila jsem, že sedím na židli. A jsem svázaná. Všechno mě bolelo.
Otevřela jsem oči a uviděla tam toho vraha. Tipla bych mu asi kolem
dvaceti let.
Vysoký a měl černé vlasy.
Ten druhý mu nebyl podobný vůbec, a nemohla jsem rozlysit rysy v obličeji, protože měl kuklu.

,,Jé konečně jsi se probrala!"
Vykřikl ten vrah.
Ten druhý ke mně přišel. ,,Jestli budeš hodná, tak se ti nic nestane. Teď jsi moje."Ušklíbl se.
,,Moje? Moje?! Já nejsem níčí!"
Rozkřikla jsem se na něho a plivla mu do tváře. ,,Takhle jsem to nemyslel." Vytáhl stříkačku. ,,Tohle ti budu muset píchnout, na uklidnění."

,,Já nic nechci!" Řvala jsem na něho a vzpírala se. On mi to, ale jednoduše píchl do ruky.

Najednou jsem nechtěla řvát, začala jsem slábnout a motala se mi hlava. ,,No vidíš. Máš co si chtěla." Odvětil mi jednoduše a schoval stříkačku.

Byla jsem zesláblá, tak jsem se nezmohla na žádné slovo.
Ještě asi půl hodiny se hádal s tím vrahem. Potom přišel ke mně a odvázal mě od židle. Já jsem se moc nevzpírala.

Hodil si mě přes rameno a někam se mnou šel. Vyšel, před vilu a mě hodil do černého auta na zadní sedadla. Zabouchl dveře a nastartoval.
Snad se mi někdy podaří utéct a žít tak, jak jsem vždycky šnela.
Myslela jsem si v duchu a usnula.

Když jsem se probudila, ležela
Jsem na posteli. Ohlédla jsem se okolo, ale nikoho jsem neviděla.
Už jsem nabírala více sil. Vylezla
Jsem z postele a potom jsem se podívala po pokoji.

Byla to malá místnost.
Možná, taky sklep.
V rohu stála jedna postel, dále stůl, dvě židle, malé okno s mřížema, malá koupelna se záchodem a malá televize s ovladačem.

Hlavně tu bylo těsno, asi mě tu chce pohřbít za živa.
Bylo mi úzko. Hned jsem spatřila dveře. Vzala jsem za kliku a mohla jsem tušit, že budou zamčený.

Lehla jsem si na postel a hlavu zabořila do polštáře. Okamžitě mi vytryskly slzy z očí. Probrečela jsem několik hodin.