Unesená nebo Neunesená?✔[OPRAVUJE SE]

Kapitola 9.

Ležela jsem na posteli celá zmáčená a nevěděla si rady.
Připadala jsem si jako jehla v kupce sena.

Dokážu se vůbec někdy odtud dostat?
Možná leda na stáří a nebo už nebudu na světě.

Z mého přemýšlení mě vyrušilo
mokré oblečení, co mi tísnilo na těle a pocítila jsem bolesti.

Sundala jsem si tričko a zaskučela.
Měla jsem samé modřiny.

Potom jsem si sundala opatrně kraťase. Mikinu jsem si rozvázala a zděsila se nad tím co vidím.

Noha mi hnísala, tam kde mě postřelil.

Prosím, ať to není pravda. Povzdechla jsem si.
Je to katastrofa se na to dívat.
Hrozně mě bolela.
Moc jsem neviděla na tu ránu, kde mě postřelil, protože to bylo celý od krve
Musela jsem si to, aspoň trochu
umít, i když nerada.
Dylan je fakt pako.

Stoupnula jsem z postele a hned jsem se zřítila k zemi.
Nedokázala jsem ustát svou rovnováhu ,,ach můj bože."
Povzdechla jsem si, protože nedokážu ani stát.

Pokusila jsem se, aspoň doplazit
do koupelny.
Naštěstí byly dveře otevřené.

Přidržela jsem se umyvadla a stoupnula si.
Pořád jsem se podpírala.

Koukla jsem se na sebe do zrcadla a vytřeštila zděšeně oči.

Obličej jsem měla celý zmodralý, až do zelena.
Usýchala tam krev a měla jsem velký monokl pod okem.

Krk byl ještě horší.
Měla jsem tam otisky od řetězu.
Byl podrápaný, fialově červený... .
Šáhla jsem si na něj a zaskučela bolestí.

Proč musím takhle trpět?
Zasloužím si to?
Já to fakt nesnesu.
Proč já?

,,Ááá!" Zaječela jsem a pustila se umyvadla.
V zrcadle se z ničeho nic objevil Dylan.
Naštěstí mě chytnul za ruku, protože můj obličej by málem skončil na ledových kachličkách.
Potom mě vytáhnul na nohy a já se mohla opřít o umyvadlo.

Co tu sakra dělá?!
Špehuje mě?!
Málem mě zabil.

,,Ty jsi mě špehoval?! Málem jsem dostala infarkt!
Dřív přemýšlej, než něco uděláš."
Vychrlila jsem na něho.
A všimnula si, že si mě prohlíží.
Tvářil se jako kdyby spatřil nějaké zjevení.
Hlavně u kolena.

,,To je tvoje práce" řekla jsem mu chladně, ale taky zrudla.
Uvědomila jsem si, že mám na sobě jen spodní prádlo.
Druhou rukou jsem se přikryla.
On si toho všimnul a ušklíbnul se.

,,Jsi pěkně drzá, nemyslíš?
Víš přece co tě čeká, když budeš
odmlouvat.
A dej pryč tu ruku sakra!
Slyšíš?!"
Spustil na mě a u toho se šibalsky
usmíval.
Hodila jsem po něm nenávistný pohled a udělala co mi poručil.

Nechtěla jsem to zažít znova, jak mi něco provede... .
Měla jsem na paměti stříkačku... .

Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Nemohla jsem to mu zabránit.
Šlo to prostě samo.
Hromada slz padala na podlahu.

,,Nebreč!"
Vyštěkl na mě a vrazil mi.
Okamžitě jsem se chytnula za tvář.

Zadržela jsem výkřik a utřela si slzy.
No super, teď mě zmlátí... .

,,Proč mi to děláš?"
Zeptala jsem se ho a dívala se mu do očí.

,,Co prosím?! Řekni to ještě jednou!!!"
Řval celý rudý vzteky a já sklopila hlavu.
Nebrečela jsem, ale litovala jsem sama sebe.

,,Já neslyším!" Řekl jedovatě a opět mi vrazil, ale tentokrát až se mi hlava protočila.

To v sobě nemá aspoň trochu soucitu?
To mě musí takhle týrat?
Baví ho to?
Já si to přeci nezasloužím.

,,Říkala, jsem proč mi to děláš?
Tebe baví mě mlátit?
Baví tě to?!
Podívej co jsi mi udělal!
To mě chceš tady zabít?!
Jestli chceš, tak hned!
Nehodlám pořád trpět!
Najdi si někoho jiného, kdo ti to vystojí, ale ne mě!
Nejsem jen kus hadru."

Hned jsem si uvědomila, co jsem udělala a zakryla si ústa ,,omlouvám se."
Čekala jsem peklo, ale on se jen ušklíbl.

Nevyznala jsem se v něm.
On měl ,asi několik rozdvojených osobností.
Nechápu ho.
Chvilu mě mlátí, a pak ne?
Jak to mám pochopit?
Je to vůbec člověk?

,,Ty se nikdy neponaučíš." Povzdechnul si a podíval se mi do očí ,,ale musím říct, že se mi to docela na tobě líbí.
A mimochodem jsi moje hračka, takže si s tebou mohu dělat co chci"
Po jeho slovech se ušklíbl a pořád se mi dívala do očí.

,,Hračka?! Já jsem hračka?!"
Vybuchnula jsem vzteky a celá zrudla hněvem ,,ano přesně" pronesl arogantním
hlasem a zvedl mi bradu.
,,Nehrab na mě!" vyštěkla jsem na něho a natáhla ruku, že mu vrazím, ale on mi ji stihnul chytit
a políbil mě na tvář.
Vykulila jsem oči a celá ztuhla.

On se na mě jen ušklíbnul.
On mně dal pusu?!
Nejdřív mě chce zabít a teď mě políbí?!
Co to je za rapla?!
Už nevím co od něj mám čekat.
Nejraději bych ho zabila.

Podívala jsem se na něho vražedným pohledem a on se ušklíbnul znova.
Potom se sebral a odešel.

Já jsem si sedla do vany a pustila na sebe vlažnou vodu.
Doufala jsem že se schladím.
Celá jsem hořela. A ta bolest na noze neustupovala, myslela jsem že omdlím.

Ahoj lidičkýý!
Tak na světě je další kapitola.
Snad se líbí😊
Má 830 slov!
Dala mi teda zabrat, ale hlavně
že se vám zalíbí😊😃Kristy.