Kapitola 15.

3K 108 1
                                    

Přešel mnou chlad.
Pocítila jsem jak mě svírají
provazy.
Docela to bolí, ale koho to zajímá.

Odlepila jsem víčka od očí a rozhlédla se kolem sebe.
Byla jsem složená na zadních sedadlech.

Myslím, že jsme byli u benzínky.
V autě nikdo nebyl a to bylo dobře.

Bylo mi do breku, byla jsem sklíčená.
Všechno mě bolelo a byla jsem vyhladovělá a žíznivá.

Nejraději bych zabila všechny co
za to mohou..

Venku jsem spatřila dva chlapy jak se vracejí.
Okamžitě jsem zavřela oči
a snad to vypadá, že spím.
Hrát umím dobře.

,,Jedeme." Otevřeli se dveře a chlap si nasedl do auta.
Druhý to obešel.
,,Rúte? Nedali jsme jí té látky moc?"
Spolujezdec se na mě podíval, tedy myslím.
,,Koukej ještě spí."
Zasmál se.
,,Vadí to snad něčemu? Já myslím, že ne."
,,Ó Promiňte pane, já nechtěl."
Mě moc do smíchu nebylo.

Rozpoznala jsem nastartování auta.
,,Co vlastně s ní chceš udělat?
Protože já si myslím, že by se mi hodila."
Já se ti hodím?! To snad ne, nejsem kus hadru nebo tak nějak.
,,Debile!"
Vyštěkl na něho řidič.

,,Říkal jsem ti to stokrát.
Potřebujeme prachy ne?
A ten můj pitomý bratříček bude muset zaplatit, aby jsme mu.."
Nedořekl a já slyšela jak se na mě otočil.

Co on? Jak?
Já nevěděla že má... .
Ještě toho spoustu nevím, ale stejně ho nenávidím.

,,Jsi pěkně vychytralá nemyslíš?"

Z pohledu Dylana:

Postřelili mě a já jsem zkroucený.

Abych pravdu řekl, tak je mi té, prostě jí trochu.., ticho!
okřikl jsem se.

Nemůže mi jí být líto a vůbec smutno.
To je vyloučeno!

Jsi sice jinačí než ty předchozí, ale musíš skončit jako oni.

Vím moc dobře, kde bude
a odtamtud ji dostanu a vím co  mají v plánu.

Chcou mě jen vydírat.
Nezabijí ji to je jisté, ale kdybych jim dal prachy, tak jo
a mě by dali do kriminálu.
Tak to tedy ne.

Teď lituji sebe nebo opět ji?!
Hrozně se mi líbí a....
Blbe!

Je nevinná, to vím, ale....
Prostě musím to tak udělat.

Z pohledu Rosie:

Nadskočila jsem.
Jsem odhalená.
,,Ne nemyslím!"
Procedila jsem mezi zuby a vracela se mi síla.

Nenávidím vás a prostě celý svět!
Skrz nějaký paka zemřu.
Ach můj bože, proč já.
Polka jsem, protože jsem měla sucho v krku.

,,lžeš skvěle." Zvedl palec na horu a soustředil se opět na jízdu.

,,Kam mě vůbec vezete, na hřbitov, kde mě za živa pohřbíte?
Jako fakt?!
Já vám nic neudělala.
On vám zaplatí a vy...."

Měla jsem sto chutí jim plivnout do xichtu.
,,Myslíš?"
Uchechtnul se ten druhý.
Zřejmě jsem je bavila, ale já sebe ne.
Nejraději..

Všimla jsem si, že zastavili zase
u další budovy nebo Vili.

Mě si hodily jako pytel od brambor, který nemá žádnou cenu přes rameno a šli se mnou dovnitř.

Nemá cenu brečet, ale možná jen nad tím, že jsem spatřila v dálce malého kluka, na kole a,, Zairo!"
Vykřikla jsem.

Další slíbená část😊
Co si myslíte, že se stane?
To vám neřeknu😀😁
Musíte si počkat na další
Kapitolu😂
Těší , že tento příběh čtete

Unesená nebo Neunesená?✔[OPRAVUJE SE] Kde žijí příběhy. Začni objevovat