Unesená nebo Neunesená?✔[OPRAVUJE SE]

31- chci zpátky

Viděla jsem krásnou louku, která byla plná nádherných květin.

Taková nádhera.
Chvilku jsem zapomněla kdo jsem... ale pak mi to připomněla maminka, která stála uprostřed louky a nastavovala mi náruč.

,,Mami?!'' Vykřikla jsem náhle a běžela k ní, ale pak jsem se zastavila pár kroků od ní.

Máma byla mrtvá a to znamená, že...ne, ne to není možný.

Po tvářích se mi spustily slzy a mamince taky.

Objímala jsem ji... .
,,Holčičko moje.'' Plakala ještě víc.

Mark:
,,Dejte ji ještě měsíc, blbý měsíc prosím!''
Řval jsem na doktory jako vyšinutý.

Doktorka se na mě smutně podívala,,ona je mrtvá pane.''
Tahle věta mě rozuřila,,ona není mrtvá, to je nesmysl!'' Nechtěl jsem si to dopustit.

Ať to je jen sen, blbý sen.
Bránil jsem ji vlastním tělem a nechtěl ji nechat odpojit.

Doktoři mi to domlouvali... ale já neustoupil.

To nesmí být pravda, ne, ne, ne... prosím otevři oči, prosím.

Byl jsem úplně vyčerpaný, ale přeci jsem byl ještě silný na to, aby jsem ji uchránil.

,,Udělal jste co bylo ve vašich silách.''
Položil mi ruku na rameno doktor,,dali jsme jí dva roky.''

Ros:
Stála jsem nademnou a prohlížela se.
Je to opravdu hrozný.

Najednou jsem zaslechla hlas,,chceš jít se mnou nebo zpátky?'' Zeptal se mě něžný hlas mé mámi.

Viděla jsem Marka jak se dohadujete s doktory.
Byl nešťastný.. bolelo mi z toho u srdce a ještě když pomyslím na Amy.

Okamžitě jsem byla rozhodnutá.

Marka drželo minimálně pět doktorů, aby je tam málem nepozabíjel a potom jsem viděla jak mě odpojili.

,,Neeee.'' Vykřikl bolestně a spadl na kolena a nechal znovu téct slzy.
Chtěla jsem ho obejmout, ale nešlo to.

Mluvila jsem na něj, ale on mě neslyšel.

Potom si nic nepamatuji.