Unesená nebo Neunesená?✔[OPRAVUJE SE]

Kapitola 7.

Zapoutala jsem se a pocítila úlevu. Konečně budu mít pokoj.
Měla jsem radost.
Střídali mě různé pocity.

Už jsem se těšila, až to
řeknu policii a budu volná.

Pomyslela jsem na svou
Kamarádku, jak se má.
Určitě si ji někdo adoptoval.

,,Jak se vlastně jmenuješ?"
Zeptal se mě řidič a soustředil se na cestu.
,,Rosie."
Odpověděla jsem krátce a opřela se o sklo.

Jeli jsme asi dvě minuty a on zastavil. Přišlo mi to zvláštní.
Nikde tu nebyla policie a mi zastavili v půlce lesa.

,,Vystup si."
Řekl a ruce se mu začaly třást.
,,Proč, kdyť tady není policie?"
Nechápala jsem kvůli čemu mám vystoupit ,,vylez."
Řekl důrazněji a začal více třást s rukami ,,udělala jsem něco?"
Zeptala jsem se a podívala se na něho.
Tentokrát se třásl s celým tělem ,,pane je vám něco?"
Poptala jsem se ho a on se podíval na mě.
,,Vypadni z auta! Dělej!"
Tentokrát zařval.
Musela jsem ho poslechnout.
Možná dostal nějaký záchvat.
Odpoutala jsem se a vylezla z auta a zabouchla dveře a on se rozjel.

Co to do toho člověka vjelo?
Ptala jsem se sama sebe a dokulhala jsem se, na kraj silnice.
Tam mě čekalo nemilé překvapení.
Přede mnou stál Dylan.
Těžce jsem polkla a ztuhnula.

,,Co jsi si jako myslela?!
Že mi utečeš?
Nebo co?! Odpověz!!!"
Hned na mě spustil.
,,Já, já... ."
Vykoktala jsem ze sebe a na víc se nezmohla.
,,No?!" Do očí se mi nahrnuly slzy.
Zvýšil hlas a já jsem začala couvat.
Nevydržela jsem to a rozbrečela se ,,bul si jak chceš. Budeš mít teď peklo! Posrala jsi si to u mě."
Vyštěkl na mě a přišel ke mně.
Zhodil mě na zem a vytáhl řetěz.

,,Neblázni Dylane! Prosím!"
Moje prosby byly k ničemu.
Přišel jednoduše ke mně a na krk mi přivázal řetěz.
Měla jsem pocit smrti, že každou chvíli mám zemřít.

,,Stoupni!" Přikázal mi a já se pokusila vstát.
Vzala jsem si klacek a opřela se o něj.
,,Odhoď ten klacík!"
Zahučel a já tak udělala. V tu chvíli jsem se zřítila na zem.
,,Neumíš stát?"
Zeptal se mě výsměšně.
,,Ne neumím, když jsi mě střelil do nohy!" Zahučela jsem na něj.

Tahle odpověď ho zarazila.
Až se vzpamatoval, tak přišel ke mně a hodil si mě přes rameno jako pytel od brambor.

,,Jako vážně?" Zahučela jsem bezmocně a bušila mu do zad.
,,Heej! Pusť mě! Tohle je hloupý."
Mohla jsem mluvit do vzduchu a vyšlo by to na stejno.

,,Dylane! No tak! Pusť mě!"
Křičela jsem zděšeně a házela sebou, co to šlo. Bylo to marné
a on mířil se mnou rovnou k vile.

Dříve bych si to tu oblíbila, ale ne v takových podmínkách. Všechno se mi zhnusilo.

Rozhodla jsem se napsat, trochu kratší kapitolu.
Snad se bude i přesto líbit😃😘