Unesená nebo Neunesená?✔[OPRAVUJE SE]

Kapitola 1.

Rosie Sawyerová, tak mi říkají. Jen moje jediná kamarádka mi říká odjakživa Ros.

Cítím se neustále, jako ponížená, ubohá, bezmocná dívka, protože nikde nezapadnu, a jako malá jsem bývala trýzněná otcem. Nechci se však litovat, jsem přeci silná. Musím v to věřit.
Jak to všechno vlastně začalo, že?

Když jsem byla malá, tak mi zemřela máma a táta později začal brát drogy, pít. Přestal se potom ovládat, byl nervově labilní a velmi se vždy naštval kvůli ledajaké blbosti. Každý den, mě mlátil, kopal do žeber, tahal za vlasy a spoustu nepěkných věcí... .

K mým desátým narozeninám se mě pokusil i znásilnit. To se mu však nepovedlo, protože soused zaslechl můj křik a pláč, tak zavolal policii, do teď jsem mu vděčná za jeho záchranu.   

Otec dostal doživotí a já byla odvezena do dětského domova. Musela jsem si pomalu zvykat
a dostávat se z hrozného traumatu.

Už jsem tady šest let a čekám, až si mě někdo adoptuje. Chtěla bych mít normální rodinu a žít poklidný život.
Když to tak shrnu, tak toužím po svobodě, být volná a zařídit si vše jen podle sebe... .

Je tu hrozný režim. Každý ráno vstanu, jdu do školy a potom přijdu do pokoje a musím tam být hodinu zavřená. Nemůžu chodit ven. Jen vyjímečně v dohledu vychovatelek.

Ve volném čase ráda kreslím, nebo poslouchám hudbu, ale hlavní můj koníček je čtení. Skvělé na tom je, jak se začtu a odloučím se od reality. Když se nad tím zamyslím, tak opravdu nic jiného mě nebaví.

Škola je pro mě katastrofa, avšak se učím výborně, ale nemám kamarády, protože si myslí, že všichni z děcáku jsou pitomý. Když to tak shrnu, tak se mě štítí a nejdou neslyšet hlášky jako ,,Špindíro, ostudo, couro..." Jenže oni nevidí jak všechno je, totiž ani nechcou. Jen tady v dětským domově jsme skoro všichni stejní, ale pořád se lišíme od sebe a rozdělujeme na určitý skupinky. Mám tu jen jednu kamarádku, která je na tom skoro úplně jako já. Jmenuje se Zaira. Za nic ji nikdy bych nevyměnila.

Pořád však toužím potom, aby mě někdo adoptoval a já mohla konečně žít.

Tak tady máte, takový kraťoučký začátek. Snad se vám bude líbit😊

OMLOUVÁM SE ZA TY ODSTAVCE, ALE NĚJAK SE MI TO ODDĚLUJE OD SEBE A NEJDE TO SPRAVIT.