Unesená nebo Neunesená?✔[OPRAVUJE SE]

Kapitola 5.

Utřela jsem si slzy a sedla si na postel.
Uslyšela jsem, že někdo odemyká dveře.
Do pokoje vešel ten, který do mě zabodl tu jehlu.

Sedl si na židli a pořád na mě čuměl. Bylo mi to nepříjemné ,,přestaň na mě zírat" odsekla jsem.

,,A co když nechci. Můžu klidně se na tebe dívat od rána, až do večera" řekl provokativně.
,,Proč si mě unesl?!" Vyštěkla jsem na něho. ,,Co na mě řveš?!
Přišel ke mně a dal mi facku. Já jsem mu to vrátila, ale to jsem neměla dělat. Vrazil mně ještě víc.

,,Řeknu ti pár pravidel: Neřvi na mě, nemlať mě a nebuď drzá!
Jinak bude peklo kočičko! To si piš."
Seřval mě a dal mi facku.
Obkročmo si klekl nad moje kolena a ruce mi držel nad hlavou.

,,Můžeš mi odpovědět na otázku?" Řekla jsem mu klidněji a čekala jak zareaguje.
Zamyslel se a pak začal: ,,Já jsem si tě adoptoval, takže jsem tě neunesl." ,,To mu říkáš adopce?! Vždyť jsi mě unesl!" hrozně jsem zuřila, ale taky jsem měla strach.
,,Mysli si svoje. A mimochodem, jmenuji se Dylan."

,,A kdy mě odtud pustíš?" Věděla jsem, že se ptám na darmo, ale musela jsem to zkusit ,,zbláznila jsi se? Já si tě koupím a mám tě pustit?
A ještě bys zavolala poldy. To je snad nějaký vtip ne?" ,,Slibuji že policii nezavolám, to mi můžeš věřit" zapřísahala jsem mu.

,,Řekl jsem to jasně. Budeš tu na věky a když utečeš, tak si tě najdu a to si mě nepřej... ."
,,Takže mám hnít, po celý život v tomhle sklepě?!" Na tohle mi neodpověděl ,,a ještě jedna otázka, ti co mě adoptovali, tak ty jsi jim za to zaplatil?" Bylo mi jasné že jo. Nemusela jsem se na to, ani ptát ,,do toho ti nic není." Zazubil se ,, teď jsi ale jen moje" uchechtl se. Zhluboka jsem se nadechla a tupě hleděla na jeho obličej.
Z ničeho nic jsem ucítila na mým klíně jeho ruku, jak mi míří mezi nohy. V ten moment jsem sebou škubka,,vypadni!"
Akorát jsem si to zhoršila, ruce mi víc přitiskl nad hlavu ,,buď zticha a nic se ti nestane" hladil mě na vnitřní straně stehen a pokračoval dál. Měla jsem strašný strach a byla jsem zesláblá, neměla jsem sílu se bránit.
Zajel mi pod kalhoty a přejížděl mi přes ně. Nikdy jsem tohle nezažila, ale v ten moment jsem pocítila v podbřišku motýlky.
Bylo to tak příjemný, ale musela jsem odolat, přeci všechny okolnosti, přeci se nenechám znásilnit.
Kopala jsem ho silně mezi nohy kolenem a on zakňučel a zařval ,,Krávo blbá!"
Vrazil mi facku a chytl pod krkem ,,Tak si tu zhnij!" Ještě mi jednu vrazil a beze slov odešel z pokoje.

Tak tady je další kapitola.
Líbí se vám?
Další napíšu co nejdříve.
Jen potřebuji vědět jestli se vám kniha, zatím líbí😊