SnK High School

8.

Mikasa si mobil trpělivě přidržovala u ucha a tvářila se vcelku neutrálně. Letmo se pootočila směrem k Jeanovi, který ji zklamaně a zamračeně pozoroval z gauče. Potom stočila pohled na opěradlo, přes nějž visela přehozená její šála a došla si pro ni. Pohladila její hebký povrch, než si ji ovinula kolem krku – vrátila ji na obvyklé místo. Mobil si přitom podržela ramenem. Už si na ten kus látky zvykla tolik, že se bez něj cítila zvláštně.

„Děláš si legraci?! Kde? Můžeš to zopakovat?" Nechtěl tomu věřit Eren. Doufal, že jenom špatně slyšel. Telefonoval v kuchyni a před ním na stole stál položený hrnek. Vytáhl ho, aby si uvařil trochu čaje, ale teď ho akorát dráždil. Vnímal, jak se v něm každá buňka třese vzteky a pociťoval nutkání hrnek shodit. Už ho viděl roztříštěný na podlaze, snad by tím rozbil i svůj narůstající hněv.

„Nedělám si legraci. U Jeana." Vyhověla mu Mikasa. Pootevřela němě ústa, jelikož zaslechla ránu, kterou jistě způsobilo něco křehkého. „Erene? Co to bylo?"

„Nic. Vyklouzl mi hrnek." Zamručel Eren, koukajíc na padrť na zemi. Samozřejmě to bylo jinak. Hrnek mu nevyklouzl, on s ním vší silou schválně praštil, ale to Mikase neprozradil. Eren měl odjakživa tu vadu, že nezvládal krotit své výbuchy vzteku. Mohly přijít úplně kdykoliv. Jako kdyby s sebou neustále nosil balík výbušnin. Ovšem posléze svého zbrklého činu litoval.

Mikasa vzdychla. „Příště buď opatrnější a hlavně to nezapomeň uklidit."

„Neboj se." Zavrčel, sesbíral pozůstatky a hodil je do misky, co stála na kuchyňské lince. Mohl je vyhodit do koše, ale on zvolil misku. Nejspíše proto, že byl na Mikasu naštvaný a nesnášel, když si hrála na jeho mámu.

„Ty jsi naštvaný? Kvůli tomu, že jsi musel být po škole?" Mikasa zaregistrovala, jak Jean pohrdavě nakrčil nos.

„Ne! Kvůli tomu ne. Jsem naštvaný, protože jsi zrádkyně!"

„Erene... o čem to zase mluvíš?"

„Spřáhla si se s tím koním ksichtem! Prostě ti vymyl mozek!" Zařval tak, že Mikasa přivřela jedno oko. Erenův rozprouděný hlas jí v hlavě zarachotil jako porouchané vodovodní potrubí. Jean měl bohužel tu možnost Erenův výrok slyšet taky. Mikasa přetnula jeho potencionální připomínky zdviženým prstem.

„Uklidni se. Nevymyl mi mozek a nemáš důvod takhle vyšilovat. Jenom jsme se koukali na film. Chápu, že Jeana nemáš rád, ale vážně to přeháníš. Chováš se jako malý, rozmazlený fracek."

Jean se spokojeně uchechtl. Slova Mikasy mu přišla senzační a velice trefná. Připadalo mu, že když není po jeho, Eren neumí nic jiného, než kolem sebe kopat a nadávat. Možná to je jeho nevlastní sestra, ale nemá žádné právo si ji přivlastňovat. I kdyby s ním měla trávit každou vteřinu volného času, což by se Jeanovi mimo jiné zamlouvalo, je to přeci její věc. Tu makovici, Erena Yeagera, prostě nechápal, ať se snažil sebevíc. Jede po něm tak nádherná holka a jemu to je úplně jedno. Určitě by se oháněl tím, že je přeci nevlastní sestra. Ale od čeho je tam to ‚nevlastní'? Ne, ne. Jean ho prokoukl jako Sherlock Holmes. Je to bukvice a je zblázněný do svého kamarádíčka Armina.

Mikasa zkontrolovala displej, zjišťujíc, že to Eren típnul. Najednou ji navštívila provinilost, i když vlastně bezdůvodně. Byla toho názoru, že to Eren potřeboval, aby konečně přestal vyvádět. Připisovala to hlavně nudě. Nejspíše nemá nic jiného na práci, než se starat o to, zda náhodou netráví čas s jeho rivalem, co jí údajně vymyl mozek. Dětinské. Pořád Erena zbožňuje. Jenom... snaží se zapomenout na možnost zrození romantického vztahu mezi nimi, ale Eren jí to takhle neulehčuje. Schovala mobil a sedla si zpátky na gauč.