SnK High School

21.

„Tak jsem tady." Zakřenil se hned Eren a rychle Armina přátelsky poplácal po rameni, než se sám pozval dál a nasměroval se rovnou do Arminova pokoje, kde obvykle u Arlertů tráví nejvíce času.

Armin si povzdechl, zavřel dveře a pomalejším krokem Erena následoval. Na tohle si už stačil za tu dobu zvyknout, takže ho to nijak nevyvedlo z míry. Byl hlavně rád, že má Eren podle všeho dobrou náladu, což se o té jeho říct nedalo, i když se snažil tvářit, že je v pohodě, a že se nic neděje.

Eren se usadil na postel, promnul si krk a během čekání na Armina klouzal očima po pokoji, snad jako kdyby ho viděl poprvé. Nakonec se zvedl, přešel k akvárku a prstem ťuknul do skla. Rybka se podle jeho očekávání lekla a přestala se na okamžik pohybovat, než se zase vrátila ke své obvyklé činnosti.

Armin se pousmál, když Erena zahlédl u akvárka, ale nic neřekl. Jenom tiše zavřel dveře, opřel se o ně zády a vypustil další dlouhý povzdech, snad s nadějí, že tím tak Erenovi naznačí, že dovolená nešla přesně podle plánu. Nepocítil však ani špetku zklamání, když Eren jeho náznak nepochytil. Čekal to.

„Tak co? Honem, vyprávěj, Armine! Chci slyšet úplně všechno, hlavně to žhavé!" Mrkl na Armina a uchechtl se.

Armin stočil pohled jinam. Vůbec netušil, jak by měl začít. Stačilo mu, aby si vzpomněl na to, jak stáli na té pláži, než se s ním rozešla. Ještě teď ho při té vzpomínce bodalo u srdce a nechtělo se mu věřit, že je to skutečně pravda. Věděl, že se mu o tom bude mluvit těžce, ale netušil, že až takhle. Nadechl se a vydechl, zírajíc do země. „Já... doufám, že jsem tě moc nevyrušil, když jsi měl plány s Mikasou." Řekl nakonec.

Eren povytáhl obočí, zavrtěl hlavou a zabručel: „Ne, říkal jsem ti, že jsme se jenom koukali na film. Jo, sice mě nejprve nechtěla pustit a chtěla jít se mnou, ale vysvětlil jsem jí, že bychom si rádi popovídali jenom my dva spolu. Naštěstí to pochopila." Zamračil se a starostlivě si Armina prohlédl. Něco se mu nezdálo. Přišlo mu divné, že se místo vyprávění dočkal tohohle. „Vypadáš docela strhaně. No, spíš smutně. Ne, že bys jindy vypadal nějak extra vesele, ale teďka..."

Armin se odlepil od dveří, přešel blíže ke středu místnosti a naklonil hlavu na stranu. Tak přeci jen si Eren všimnul, že mu není do skoku. Nejspíš by to nezakryl, ani kdyby chtěl, ale momentálně mu to bylo úplně jedno. „Umím si to představit. Asi si tě teď hodně hlídá, co? Ale nedivím se, když do tebe byla tak dlouho zamilovaná. Splnilo se jí přání, hodně pro ni znamenáš." Zmínku o vlastním vzezření nijak neokomentoval.

„Jo, to je fakt. Občas to přehání." Pokýval hlavou. „Ale dost už o Mikase. Raději vysyp, kdo ti ublížil, ať ho můžu vlastnoručně zpracovat." Nastavil zaťatou pěst a v očích se mu mihly jiskřičky.

Armin si k tomu raději sedl na postel a opřel se o stěnu. Nohy si přitáhl k tělu a bradu si položil na kolena, načež spustil: „Nikdo mi neublížil. Tedy alespoň ne tak, jak si myslíš. Jde o Annie." Vydechl její jméno a počkal na Erenovu reakci.

„Oh, Annie! To mě mělo napadnout hned! Neříkej mi, že už ti dala košem... takhle brzo. To bys byl teda pěkný loser!" Zasmál se a rozmáchl se tak, že to akvárko málem shodil. Naštěstí se jenom zakymácelo, takže ho stihl však zachytit. Honem se chtěl omluvit, ale neudělal to, když viděl, že to Armin snad ani nezaregistroval.

Armin mlčel. Překvapilo ho, jak na to Eren kápnul. Loser. Přesně tak se teď cítil, jako už mnohokrát předtím. Věděl, že to Eren jenom tak plácnul, a že nemohl mít ani tušení, že má pravdu, ale přesto ho to zaskočilo. Když už je nějakou chvíli na vlnách, tak přijde něco, co ho nemilosrdně stáhne ke dnu. A to slovo ‚loser' se ho za každou cenu pevně drží.