SnK High School

12.

„Poslyš, Armine, měl jsi pravdu."

„Cože?" Armin se na Erena zmateně podíval.

„Měl jsi pravdu, dobře? Já... žárlím!" Vykřikl. Přiznával to nerad. Skutečnost, před níž celou tu dobu paličatě utíkal, ho stejně nakonec dohnala. Po dnešní návštěvě obchodního centra mu to definitivně došlo, ať už je to pro něj jakkoliv nemilé.

Armin se skoro ani nepohnul, než mírně přikývl. Nacházeli se v jeho pokoji. Armin seděl na zemi, opírajíc se o svou postel. Nohy měl natažené, paže položené na stehnech. Eren stál přímo před ním.

"Jsem rád, že jsi na to konečně přišel." Řekl Armin tiše. Měl skloněnou hlavu a díval se na své ruce. Dokázal si představit, jak by vypadal Mikasin obličej, kdyby Erena slyšela.

„To je vše, co mi na to řekneš?" Eren zněl celkem zoufale.

„Uklidni se, Erene. Nejprve mi prozraď, jak jsi na to teda přišel."

„V obchodním centru, když jsem kupoval ten hrnek, tak jsem je tam potkal. Přidal jsem se k nim, abych Jeana naštval. Šel jsem s nima do kina, a když jsem viděl, jak ji drží za ruku a... prostě jsem to nemohl vydržet! Musel jsem odtamtud zmizet. Já ji mám rád, Armine, chápeš to? Fakt jsem se do ní zamiloval! Zaskuhral a s dlaněmi přitisknutými na tváři se sesunul vedle Armina.

Armin vzhlédl, jen co Eren dosedl. Celkem ho zajímalo, jestli by si to jeho zelenooký kamarád uvědomil i v případě, že by Mikasa nezačala chodit s Jeanem. Znovu si vzpomněl na onen předvánoční den, kdy mu Mikasa prozradila, že je do Erena zamilovaná. Do dneška se mu nevyznala, protože má strach, že by ho mohla ztratit. Dala šanci Jeanovi, snad proto, že se snaží odpoutat od romantických citů k Erenovi, ale Armin moc dobře ví, že s Jeanem není šťastná. Avšak právě díky tomu, že to s Jeanem zkusila, Erenovi docvaklo, že pro něj není jen pouhou nevlastní sestrou, nýbrž dívkou, po níž touží.

„Měl bys jí to říct." Vyslovil Armin jemně.

Eren se zamračil. „Cože?"

„Měl by ses jí vyznat." Armin mu to doporučil, jelikož už věděl, že se ti dva milují navzájem. Scházelo pouze vyznání.

„Chodí s koňským ksichtem, pamatuješ? Já jsem její nevlastní bratr, nic víc! Jsem její rodina. Kdybych se jí vyznal, co by si o mě asi tak pomyslela?"

Armin mu chtěl povědět, jak moc se mýlí, ale neudělal to. Jak je vůbec možné, že si Eren jejích citů nevšiml? Vždyť mu to Mikasa tolikrát naznačila. Nejspíše Erenovo originální umění.

„A co chceš teda dělat?"

„Nebudu dělat nic. Prostě počkám, až to přejde. Právě jsem se rozhodl!"

Armin zamrkal. „Ale..." Skutečně se Eren hodlal zachovat stejně jako Mikasa?

„Časem to přejít musí. Slib mi, že to zůstane jen mezi náma dvěma. Jestli to Mikase prozradíš, naše přátelství skončilo. Myslím to smrtelně vážně." Přimhouřil své zelené oči.

Armin polkl. Eren nevypadal, že si dělá legraci. Slíbil to. Co jiného mu taky zbývalo? „Slibuju, neboj." Slíbil jim oběma stejnou věc... jak Mikase, tak Erenovi. Jak komické. Přitom kdyby jednoho z nich ‚zradil', mohl by jim tím pomoct.

„Dobře. Díky, Armine. Potřeboval jsem se s tím někomu svěřit."

„Nemáš zač, ale... seš si opravdu jistý, že to přeci jen nechceš Mikase říct? Necháš ji Jeanovi? Já jsem se nevzdal jenom díky tobě. Díky tobě o Annie pořád bojuju." Zesmutněl a pomalu vydechl. „Možná, že-"