SnK High School

10.

Erenův úsměv se zaleskl jako okna pohlazená sluncem, když čekal, než Armin dopije svou porci vína. Pobaveně sledoval, jak se Arminova tvář znechuceně pokroutila. Nebylo divu, jelikož nápoj vypil až příliš uspěchaně, z čehož se mu zajisté udělalo mdlo. Věděl totiž, že Armin není na příjem alkoholu zvyklý a tak se to dalo brát jako jistou věc. Doufal, že mu to alespoň trochu zvedne sebevědomí a pomůže při interakci s Annie.

„Tak se mi líbíš! Dej to sem... a přestaň se tvářit, jako kdyby tě mučili." Eren vytrhl Arminovi vyprázdněnou skleničku z ruky a odložil ji někam vedle, kde to podle něj bylo nejvhodnější. Rovněž tam odklidil tu svou, tudíž měl opět plně k dispozici obě své paže. Spíše sklenici postrčil a poslal ji tak na krátkou jízdu po hladkém povrchu, než narazila do té druhé a charakteristicky zazvonila. Cinknutí dvou skleněných objektů spolkl hluk v okolí. Eren sesunul bod pozornosti zpátky na svého kamaráda, zkoumajíc zlepšení jeho výrazu.

„Snažím se, ale pořád to cítím na jazyku." Postěžoval si Armin, jedno oko přivřené. Nepřátelsky trpká chuť se mu usadila v každičkém kousku úst a zdálo se, že se jí tam líbí. Chuť vína, ačkoliv u jiných oblíbená, si jeho osobu nezískala. Možná by mu chutnalo, kdyby bylo o několik stupínků sladší, ale obecně alkoholu nikdy nefandil. Za čelem ho až bodlo, když pití patrně příliš uspěchal. Skoro by se dalo tvrdit, že to vypil jako obyčejnou vodu, kterou si vlastně místo trpké rudé přál. Nejen trpké, nýbrž i planoucí rudé. Jako kdyby mu v krku (a uvnitř celého jeho interiéru) zažehla požár a on nemohl volat hasiče – možná ani nechtěl. Hořelo všechno – vnitřnosti, myšlenky i zábrany. Skutečně si připadal o kapku volněji.

Eren mu daroval ještě chvilku, než se optal: „Tak co? Lepší? Jak se cítíš? Pro příště trochu pomaleji." Pokáral ho. V něm se již nacházely skleničky dvě, ale pochopitelně s ním toho moc nevyvedly. Aby se opil, potřeboval by mnohem větší dávku, nicméně si vychutnával tu příjemnou otupělost. Střelil očima směrem k Bertholdovi a Annie, poté nazpět k Arminovi. Berthold se kolem Annie nervózně motal, Annie tancovala jen tak zlehka, ani náznak toho, že by se bavila.

„Pohnul jsem si, jak jsi chtěl." Armin vyměnil znechucený škleb za menší, mile vypadající úsměv a pokračoval: „Myslím, že celkem dobře." Vnímal, že mu víno dodalo balíček kuráže a taky lepší naladění.

„Jo, doslova jsi to do sebe nalil. Zasmál se Eren a několikrát ho poplácal po rameni. „Ale vážně, zas tolik spěchat si nemusel. Nerad bych tě sbíral ze země." Nesečkával, než z Armina vyleze odpověď a pohotově švihl hlavou ke dvojici Bertholda a Annie. Viditelně zpocený Berthold Annie cosi sdělil, než se kamsi vydal skrz chumel tancujících.

Armin bedlivě sledoval směr jeho rivala, což bylo možné díky faktu, že je Berthold vysoký, čímž pádem ho šlo mezi tancujícími snadno nalézt. Mířil na toaletu. Armin udělal nevědomý krůček vpřed a prudce pohnul krkem, na obzoru se ihned zjevila osamocená Annie, jeho ledová Kleopatra. I s oslabenými smysly ho uchvátila a přivedla do stavu, kdy téměř zapomněl, jak se do plic správně nabírá vzduch. Avšak pouze na dvě sekundy, než se mu ledová Kleopatra vytratila ze zorného pole a natočil se na Erena, který ho vzápětí strčil do zad, až Armin málem poklekl na kolena.

„Běž! Teď máš šanci, když šel Berthold na záchod." Erena zřetelně potěšilo, že ani nemusí zasahovat. Příležitost se zrodila sama. Ještě několikrát pokýval hlavou a vstoupil do role diváka.

Armin zamrkal, naposledy se ohlédl a vydal se najít Annie. Mumlal omluvy, když se o někoho omylem otřel, brodíc se dál. V lebce mu prostor pustošil řev z reproduktorů, dalo se považovat za zázrak, že mu nepraskla. Se zrychleným srdečním rytmem pátral po její postavě a přitom v něm poskakovala myšlenka, že tentokrát nesmí selhat. Chystal se svému rivalovi oplatit tehdejší oběd. Dnes zůstane zmateně stát Berthold.