SnK High School

19.

Tak, zde je další část :3 Přeji příjemné počtení :)

***

Annie se na neznámého muže vrhla znovu, ale tentokrát se ho místo úderu pěstí pokusila kopnou. Podařilo se. Vší silou ho nakopla do holeně a doufala, že spadne. Muž skutečně zaskučel, neudržel rovnováhu a zřítil se na zem jako opilec při výstupu do schodů. S přivřeným okem se posadil a chytil se za zasažené místo, přičemž chrlil nadávky. Armina během pádu odhodil stranou. Ten zůstal ležet bez hnutí a Annie bylo jasné, že se jen tak neprobere. Na podobné úvahy ovšem nebyl čas.

„Ty jedna malá... opravdu nejseš k zahození." Odplivl si ten muž a zadíval se na Annie s takovým ohněm v očích, až Annie na okamžik ztuhla. Kdo je ten chlap? Nikdy předtím ho neviděla. Jaký důvod by měl unášet Armina? Napadal ji jen jediný, který se ze všech sil snažila ignorovat.

Koutkem oka mrkla na Armina a zaťala zuby. Nejraději by ho šla zkontrolovat, avšak to zatím nepřipadalo v úvahu – nechtěla, aby ji ten chlap přepadl nepřipravenou. Měla s podobnými křiváky spoustu zkušeností a věděla, že jsou plni překvapení. Vtom pobledla jako okvětní lístky sněženek, neboť její stoický výraz zničila myšlenka, že by Armin mohl být mrtvý.

Hrklo v ní, když si všimla, že se muž pro něco natahuje. Pistole. Jakýsi instinkt v ní okamžitě zapracoval: rychle se sehnula a sebrala pistoli dřív, než to stihl on. Namířila na něj nejen zbraň, ale i ledový pohled. Přitom se snažila vytěsnit myšlenky na Armina.

„Tak dobře... vyhrála jsi, Annie." Vzdal to muž a poraženecky se ušklíbl.

Annie sebou lehce škubla, když zaslechla své jméno a zamračila se. „Jak?" Povzdychla si a pomalu přešla k Arminovi, aby se podívala, jestli není zraněný. A jestli vůbec žije. Dávala si dobrý pozor, aby muži nedala k ničemu příležitost, když se k Arminovi shýbala. V krvi jí proudilo napětí a strach, ale navenek to nedala znát.

„Nemusíš mít strach, děvenko. Žije. Jenom trocha chloroformu." Culil se muž.

Annie se ulevilo. Armin byl v pořádku. Pro jistotu mu zkontrolovala tep, ale muž nelhal. „Kdo jsi? Odkud znáš mé jméno a proč jsi ho unesl?" Přistoupila k němu blíž a namířila mu hlaveň rovnou na čelo, prst si přichystala na spoušť. „Mluv."

Muži zacukaly koutky, načež se rozesmál. „Poslal mě tvůj fotr."

Annie polkla. Její svět na chvíli zčernal. Přesně to si myslela, tušila to. Ale až do poslední chvíle doufala, že se mílí.

„Měl jsem se postarat o to, aby ten kluk zmizel. Tak zněly instrukce. Tvůj fotr mi za to slíbil pěkný balík. Do prdele. Ani nevím, proč ti to vlastně říkám. Hádám, že mám po odměně. A to jenom kvůli tobě, ty malá mrcho."

Annie se na něj zlostně podívala. „Vypadni odsud, než ti zlámu všechny kosti v těle." Pozorovala ho do doby, než se dobelhal z dohledu, načež se s Arminem i pistolí vydala zpátky do domu.

Otevřela vchodové dveře, nenápadně nakoukla dovnitř a zkontrolovala terén. Když se ujistila, že ji Mina ani nikdo jiný nezahlédne, potichu vstoupila a uložila Armina do jeho pokoje. Pistoli si schovala do tašky s věcmi. Přitom pociťovala návaly vzteku a odporu – nechápala, jak mohl její otec udělat něco takového. Chtěl se Armina zbavit, chtěl ho zabít. Proč? Odebrala se do vlastního pokoje. Ruce se jí jemně třásly, když si odhrnula ofinu z obličeje a sáhla po telefonu. Vytočila otcovo číslo.

„Annie, drahoušku... jsem rád, že voláš." Ozval se její otec.

Annie zaťala zuby. „Nech toho, tati. Jak jsi mohl? Opravdu jsi poslal toho grázla, aby Armina zabil?"