SnK High School

22.

Další část. Už se blížíme do finále :)

Annie. Když Mina vyslovila její jméno, Armin sebou automaticky cuknul. Po chvíli přikývnul, aby se černovláska mohla dát do vykládání, ale ještě předtím si od ní vzal vidličku. Zamyšleně ze zákusku odkrojil další kousek a pomalu si jej vložil do úst. Napadlo ho, že je štěstí, že tam s ním nesedí Sasha – ta by pro kousek zákusku dokázala klidně i zabít, už několikrát ho tím svým škemráním připravila o jídlo. Zajímalo ho, jak ten její nekonečný hlad zvládá Connie. Armin sice tvrdil, že nemá dnes na sladké chuť, ale nutně potřeboval do krve dostat trochu cukru.

„No... od té naší vyjížďky k moři jsem se s ní viděla jenom dvakrát nebo třikrát a... nezdálo se mi, že by byla ve své kůži. Vypadala ještě víc zkroušeně, a i když to na ní jenom tak někdo nepozná, tak já ano. Zkoušela jsem se jí opatrně vyptávat, prostě mi to nešlo do hlavy." Sevřela dlaně v pěsti, položila je na stůl a zaměřila na ně pohled. „Byla na mě nevrlá, posílala mě pryč a tvrdila, že jí nic není, ale poznala jsem, že lže."

Armin poslouchal se zatajeným dechem, zatímco mu srdce málem explodovalo v hrudníku. Hltal každé jednotlivé slovíčko a doufal, že se dozví něco, co by mu zaručilo, že by u Annie mohl dostat další šanci, ale ničeho takového se nedočkal. Trochu ho to zklamalo, ale dalo se to očekávat. „Nejspíš má jenom špatné období..." Vzpomněl si na posledních pár dní v jeho vlastním životě a povzdechl si.

„Špatné období? Nemyslím si, že by to bylo jenom špatným obdobím, Armine. Vlastně jsem si docela jistá, že... že toho rozchodu lituje a chtěla by tě zpátky."

Armin nejprve pokrčil obočí, potom se na Minu jemně pousmál. Chtěl tím vyjádřit, že je sice rád, že se mu snaží pomoct a poskytnou mu falešnou naději, ale že to nemá smysl. Zavrtěl hlavou, načež mu vidlička vypadla z ruky a zacinkala na talířku. Přikrčil se na židli a zašeptal: „Kéž bych se do ní nikdy nezamiloval." Od smrti rodičů permanentně přemýšlel nad věcmi, kterých lituje. A ‚ledová královna' Annie mezi nimi měla speciální prostor.

„Co to povídáš? Máš šanci ji získat zpět a ukázat jí, že udělala chybu. Já..." I s židlí se trochu odsunula, sklopila hlavu a mlčky se zadívala na svá kolena.

Armin už chtěl otevřít pusu, jenomže v ten okamžik se Mina zvedla, přešla k němu, hluboce se mu zahleděla do očí a položila mu ruku na rameno. Usmívala se a Armin mohl jedině hádat, co má asi za lubem, ale v ten moment měl mysl kompletně vyplněnou prázdnotou, jako kdyby zamrzl, dokud na poslední chvíli nepochopil, co se Mina chystala udělat.

„Mino-" Stihl ještě vydechnout a chtěl rychle zaprotestovat, jenže to už se Mininy lesklé rty přitiskly k těm jeho a nedalo se s tím nic dělat. Ano, mohl ji odstrčit, ale jeho tělo ho z nějakého nepochopitelného důvodu odmítalo poslechnout. Místo toho zavřel oči a vychutnával si sladkou chuť, kterou polibek obsahoval – díky jejímu lesku na rty. Bylo to jiné než s Annie. Annie líbala dravě a hladově, vždycky chladně. Mina naopak něžně a jemně. S Annie se cítil jako v nebi, s Minou tolik ne, ale nemohl tvrdit, že by líbala špatně.

Mina se na několik vteřin odtáhla, než se posadila na jeho klín, ovinula kolem něj ruce a hlavu si položila na jeho rameno, čímž pádem by ji musel shodit, aby se mohl pohnout, ale to by jí ten dobrosrdečný a laskavý génius neudělal. Armin je hodný kluk, tím si byla jistá. Její tváře se zabarvily do rubínové a popravdě nevěděla, zda studem nebo opovržením. Možná kombinací obojího. Cítila se provinile, vždyť ty dva chtěla dát dohromady, to byl její cíl, ale teď... udělala šílenou pitomost, co jí to jen napadlo?