Choice (H.S. & N.H.)

8. Romantic?

Ráno jako každé jiné nad vzpomínkou minulé úžasné noci jsem se usmála a šla dolu se nasnídat.

"Dobré ráno." upoutala jsem pozornost mých rodičů.

"Dobré zlato." odpověděli mi oba a já si šla dát hrnek kafe a k tomu bebe sušenky.

"Co dneska plánuješ?" zeptala se mě mamka. Po spolknutí sousta, abych nemluvila s plnou pusou jsem řekla.

"Zatím ještě nevím, uvidím co se naskytne." usmála jsem se na ně.

"My musíme jet do L.A. pracovně, ale můžeš jet s námi pokuď chceš." na L.A. mám sice dobré vzpomínky nějaké, ale spíš mi přijde, že převládají ty zlé proto jsem pokroutila hlavou.

"Ne děkuju zůstanu tady." a s tím jsem se zvedla a šla zpět do svého pokoje. Rodiče odjeli ještě před obědem takže jsem si objednala pizzu. Celý den se linul dokuď se domem neozval zvuk zvonku, konečně záchrana proto jsem běžela ke dveřím jen v triku a kraťasech. Myslela jsem si, že to bude Niall, ale když jsem šťastně otevřela dveře nestál tam modroočko, ale Harry.

"Ahoj." řekl nervózně.

"Ahoj."oplatila jsem mu pozdrav.

"Víš.."podrbal se nervózně na hlavě a tím si své vlasy prohrábnul. "chtěl bych se ti omluvit, máš pravdu nevím co to je láska a vím, že jsem neměl asi mluvit o něčem o čem nemám potuchy a proto bych tě chtěl někam vzít abys věděla, že tu omluvu myslím vážně.". nervózně se usmál a já nevěděla jestli mám říct ano nebo ne. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro ano a došla jsem se převléknout. Bylo už devět hodin večer takže se začalo stmívat. Vzala jsem si černé džíny na kolenouch roztrhané na to červené tričko a na to ještě džínovou bundičku. Vlasy jsem si pročesala a nechala jsem je tak jak jsem je měla od přírody. Oči jsem si obtahla černou tužkou a řasy jsem přetřela řasenkou. Takto jsem mohla vyrazit, vzala jsem si černé Nike boty a mohla jsem vyjít. No vím, že mi to trvalo asi věčnost, ale on tam naštěstí stále stál opřený o své Porsche. Když jsem vylezla celou mě sjel jeho pohledem a usmál se.

"Sluší ti to, takže dvě tváře jo." zasmála jsem se.

"Jako bys to už nevěděl." on se usmál svým typickým úsměvem, u kterého mu vyšli na povrch i ty jeho dokonalé dolíčky. Stejně jako Niall včera i on mi otevřel dveře a nechal mě nastoupit.

"Děkuju." on přeběhl na druhou stranu a už seděl na místě řidiče. Připoutala jsem se a podívala jsem se na něho. Nastartoval auto a vyrazil.

"A kam jedeme?"

"To je tajemství." usmál se a dál se věnoval řízení. Pohodlně jsem se zapřela do sedaček jeho vozu. Cesta netrvala dlouho a my jsme už vystupovali. Londýn jsem ještě neznala, proto jsem neměla potuchy kde jsme. Harry ke mě došel a chytl mě lehce za ruku. Nějak jsem to neřešila. Táhl mě od auta směr k vodě a tam se zastavil. Bylo to krásné, on se na mě podíval.

"Chtěl bych se ti vážně omluvit, nevím co se mezi vámi stalo tak se omlouvám."

"Harry, prosím je to v pořádku, ale nechci se o něm bavit, protože.." mám mu to říct nebo ne "před rokem a půl jsme měli autonehodu a on při ní umřel, proto nechci aby jsi o něm mluvil prosím nekaž tuhle chvíli." tohle asi nečekal, šokovaně se na mě podíval a pak protřepal hlavou.

"Ou aha, já promiň to mě nenapadlo. Ale tak teda jinak doufám, že nemáš strach z výšek." nechápavě jsem se na něho podívala a když jsem neodpovídala tak povytáhl svoje obočí jakože stále čeká.

"Ne nemám, ale co máš v plánu." on se jen usmál, znovu mě chytl za ruku a táhnul mě k London eye?

"Harry, ale už je moc pozdě budou mít zavřeno." ale on nic neřešil, potom se před ním zastavil.