Choice (H.S. & N.H.)

12. I am sorry.

Když jsme přijeli do L.A. měla jsem nespočet zpráv od Nialla a od Harryho.

Niall:

Nedělej hlavně žádné blbosti.

Niall:

Car? Nedělej blbosti prosím tě a vrať se do školy.

Niall:

Sakra Caroline kde jsi ?

Niall:

Dobře omlouvám se a teď se už vrať.

Niall:

Neměl jsem ji oblizovat a měl si s tebou normálně promluvit stačí? Teď už odepiš a přestaň dělat kraviny Car.

Niall:

Mám o tebe vážně strach, nechci aby si udělala nějakou chybu jenom kvůli tomuhle. Miluju tě Car.

Po obličeji mi začali zlehka stékat slzy, které jsem setřela a otevřela jsem zprávy od Harryho.

Harry:

Caroline nebudu za ním chodit to bych dřív radši šel někomu vyhulit.

Harry:

Kurva Caroline odpověz.

Harry:

Děláš si srandu Caroline, šel jsem za ním jak debil a on mi řekl, že je to tvůj mrtvý přítel, nedělej žádný blbosti Car prosím tě omlouvám se neměl jsem to udělat já vím.

Harry:

Car prosím už to stačilo ne ? Přestaň být jako malá a vrať se.

Harry:

Šel jsem kvůli tobě k němu, protože mám o tebe vážně strach co mám ještě víc udělat abys mi odpověděla? Chci vědět jen jestli jsi v pořádku.

No napsala jsem jim oboum to stejné.

Já:

Nejsem malé děcko aby jste se starali můžu si dělat co chci zbohem. A jinak jsem v pořádku.

No musela jsem jim to napsat ať nevyvádí.

Došla jsem na hřbitov, kde jsem si sedla k němu.

"Ach Luku." povzdechla jsem si. "Proč člověka jako si ty si bůh musel vzít k sobě nahoru. Doufám, že se na mě nezlobíš, chovám se zle? Nemám totiž tušení, chtěla jsem jen zase začít žít, ale nikdy bych na tebe nezapomněla jenom že ono to není lehké. Nejraději bych udělala jednu věc díky, které bysme byli zase spolu, ale od té doby co jsme měli havárii si života hodně vážím a nemohla bych to udělat rodičům. Proč vlastně tu sedím a mluvím s tebou o tom? Možná, protože nevím komu to už říct, možná, že čekám radu, nějaké navedení. Nechci tě zradit Luku, ale myslím, že jsem se zamilovala jenže nevím co dělat." povzdechnu si "Mám tě rada Luku."usmála jsem se, zapálila jsem svíčku, dala kytku do vázy a postavila jsem se.

"Zase někdy, zbohem Luku, navždy tě mám ráda."a s tím jsem odešla. Šla jsem k hotelu kde měli naši bydlet. Vzala jsem telefon a začala jsem volat mamce.

"Ano zlato." řekla hned jako hovor přijala.

"Jste v hotelu teď?"

"Ano proč?"

"Jsem tam za pět minut."

"Stalo se něco?"

"Ne nic mami neboj chtěla jsem se jen podívat" ona mi pak už řekla jen dobře a já hovor ukončila.

Za deset minut jsem stála už před hotelem. Vešla jsem do vnitř, recepční jsem se zeptala na číslo pokoje mých rodičů, no nejdřív mi ho nechtěla dát, ale když jsem ji ukázala občanku, že jsem jejich dcera tak mi řekla že mají číslo 538 proto jsem vstoupila do výtahu a zmáčkla patro číslo 5. Zachvilinku jsem byla už na potřebném patře a tak jsem vystoupila a vešla jsem na chodbu, pokoj se nacházel skoro na konci chodby. Když jsem došla k určeným dveřím zaklepala jsem na ně. Dveře mi přišla otevřít mamka, která mě ihned vtáhla do objetí.

"Zlato stalo se něco." zněla její první věta.

"Mami." lehce jsem se zasmála. "Nic se neděje jen jsem se sem chtěla na chvíli podívat třeba zítra pojedu zas zpátky." usmála jsem se na mamku a vešla jsem konečně do vnitř.

"Kde máš zavazadla?" Mamka zavřela dveře a podívala se na mě. Ja si lehce povzdechla.

"Žádné nemám, jediné co mám po kapsách klíče a peněženku. Rozhodla jsem se vcelku na rychlo, ale všechno je v pohodě nestrachujte se." usmála jsem se na oba rodiče a taťku, stejně jako před chvílí mamku, jsem objala.

"No dobře zlato, ale zítra je tady takový ples jsme na něj pozvání mohla bys jít a námi, že bysme došli koupit šaty a nějaké oblečení a ty by ses mohla vrátit v pátek co říkáš?" usmála se na mě mamka a já jsem nakonec přikývla.

"Tak jo moc ráda, doufám, že vás ale nejak nezdržují."

"Naopak zlato jsme rádi, že jsi tady. Víš, ten případ je trochu komplikovaný, musí se ještě něco vyřešit a my tady tím pádem musíme zůstat déle." smutně se na mě mamka podívala.

"Aha."to jediné co ze mě vypadlo. "A jak dlouho?"

"To nevíme." pokrčil taťka rameny. Nakonec jsem se usmála.

"Tak jdem?" nakupovat jsem nebyla už hodně dlouho a právě teď mě chytla nálada, mamka se jen zasmála a s tím, že se půjde převléknout a pak vyrazíme...

__________________________

Tenhle díl není vůbec nějaký záživný, ale i tak doufám, že to ještě někdo čte a bude se vám třeba líbit. V příštím díle budou zas kluci a pokusím se ho vydat zítra. :)

Budu moc ráda za vote a nějaký komentář❤

Díl věnuji:

_ItsMyself_, jjandaa15, Gabka02,

HeyNobodyImportant, theterristyles

S láskou Kthxx❤