Pod křídly ptáka [DOKONČENO]

Utajená před světem

Bylo mi 13 let a já jsem poznala co je to žít pod zámkem ve svém pokoji. Na čerstvý vzduch jsem chodila s rodiči vždy, když zhasly pouliční lampy. Dnes večer jsem šla zase ven a jediné co jsem patřila byl měsíc v úplňku a když jsem vstoupila pod měsíční svit, začlo se dít něco, co nedokážu popsat - křídla se mi najednou rozevřela a věděla jsem, že něco není v pořádku. ,,mami, tati!" Vyjekla jsem. Rodiče ve strachu přiběhli a pokoušeli se mě z měsíčního svitu dostat, ale marně. Měsíční svit mě stále přitahoval jako magnet, až mě nakonec vznesl do vzduch a já jsem se nemohla ani hnout, bylo to jako kdyby mě připoutaly řetězy. Svit mě jako by odnášel a já i moji rodiče nemohli nic dělat a já se hromadila myšlenkami, že zemřu, nebo že se ze mě stane zrůda nebo, tak něco úplně šílenýho co by mě napadlo jen ve snu. Z ničeno nic jsem najednou spadla na zem a zjistila jsem, že měsíc zakryl mrak, takže jsem měla vlastně kliku, protože kdyby ten mrak měsíc nezakryl, bůh ví co by se se mnou stalo. Jen co jsem dopadla na zem, rodiče říkali ať jdeme hned domů, než mě to začne zase pohlcovat. Doma jsem pak přemýšlela o tom, co by se stalo kdyby měsíc nezakryl ten mrak. Rodiče mi teď také přísně zakázali chodit ven, takže z toho vyplývá, že už nemůžu chodit ven ani v noci, z čeho jsem byla doopravdy smutná. Druhý den ráno před naším domem stálo obovské množství ptáčků různého druhu a klepali mi na okno.

Doufám, že se vám druhá kapitola líbila a že moji knížku budete číst.