Pod křídly ptáka [DOKONČENO]

Jak to bylo

Objevili jsme se u krásného bílého paláce. Stál na špičce kopce.

Pustila jsem se muž v modrém plášti. Pak se otočil na mě, usmál se a sundal si plášť.

,,Tome!?" Řekla jsem s radostí a údivem.
,,Tady bydliš?" Začala jsem se ho hromadit otázkami.
,,A neměl bych" Odpověděl na otázku otázkou.
,,Ale jo, že jo, proč by ne, takový krásný palác že jo, No tady bydlet." Začala jsem plácat nesmysly.
,,Přestaň plácat nesmysly a pojď."

Položil mi ruku na rameno, poplácal mě, a rozešel se vstříc paláci. Taky jsem se teda rozběhla vstříc paláci.

U bran paláce jsem se zastavila a pomalu jsem začala otevírat bránu. Vztoupila jsem na chodník a šla rovně mezi dvěma trávníky.

To už mě dohnal Tom a vedl mě po paláci. Došli jsme do velké místnosti a sedli jsme si každý na měkké křesílko. Tom se na mě ostře podíval a upustil.

,,Dřív, když jsi ještě nebyla na světě měl jsem ještě křídla. Byla nádherná, krásná, rychlá. Bylo mi deset let a já jsem jednoho večera zabloudil. Přiletěl jsem na hrad. Pán hradu mě dovedl do zahrady a ukázal mi sloup. Minule jsem ti to zapřel, ale teď ti to mohu říct. Dělal to každému kdo tam přišel."

,,Jedné noci jsem šel na záchod a procházel jsem kolem jeho kanceláře. Byl jsem zvědaví, a tak jsem se tam prostě podíval. Na stole mu ležela kniha, byla otevřená. Sedl jsem si na židli a jak jsem byl zvědaví, tak jsem si kousek přečetl. Byla to asi kniha nějaké prastaré magie nebo něco podobného. Stálo tam, že rok 2001 a 1991 se narodí jenom jeden člověk s křídly."

,,Jako ty a já?" Skočila jsem mu do řeči.
,,Ano, ty a já." Odpověděl.

Pak opět začal vyprávět.

,,Když jsem viděl, že tam je můj rok narození, zděsil jsem se. V to cvakla klika a do kanceláře vešel pán hradu. Rychle jsem zalezl pod stůl a doufal jsem, že mě tam nenajde. Sedl si na židli a v zápětí zazvonil telefon. Slyšel jsem v něj, že tam někdo povídal o tom, že si se narodila. Pán hradu radostně vyskočil ze židle a vyšel z kanceláře. Ještě jsem stihnul zaslechnout jak křičel: Zavolejte Tom Ballna. Naposledy jsem se koukl do knihy a dočetl jsem se ,že majitel obou křídel bude mu moc na všemi ptáky a celkově nad vším v živlu větru. Dál už jsem to nastudoval a vyletěl jsem oknem. Tři roky jsem se schovával v lesích, až mě nakonec našli. Uřízli mi krídla. A aby toho nebylo málo hodil mě ještě do prostředí kterému říká první úkol. A dál už to víš. Jediné co jsi ale nevěděla, že tě celou dobu sledoval kamerou na Nayretovi, proto ti ho dal."

,,A proč zabil mé rodiče?" Zeptala jsem se.
,,Aby ti zabránil vrátit se zpět domů. Takhle by jsi zůstala na hradě a bylo by to pro něj snadnější."

Doufám že se vám tato část líbila a nezapomeňte hlasovat. Také se omlouvám za chyby které najdete a příště ahoj.