Pod křídly ptáka [DOKONČENO]

1. úkol- temný les- část 1.

Přejít přes temný les. Ze začátku jsem si myslela, že to bude hračka. Ale omyl. Po pěti minutové chůzi vylezla z lesa jaká si chobotnice, ale nebyla to ta malá normální chobotnice, byla obrovská. Vystřikovala na mě slizové pavučiny, až jsem se do jedné nakonec chytla. Snažila jsem ji roztrhnout, ale marně. Chobotnice se pořád přibližovala, až jsem si v poslední chvíli vzpomněla na ten ostrý nůž co mi pán hradu dal a hned jsem začala rozřezávat pavučinu. ,,Neeeee! Nech mě být!" Jsem v poslední chvíli křikla a vyběhla z pavučiny. Pak jsem vzala meč a prudkým pohybem jsem meč vrazila do chobotnice. V jednu chvílí jsem si myslela, že je mrtvá, ale ani omylem, rána se ji stáhla a pak po ní nebyla ani stopa. V tu chvíli jsem dostala stach. V očích jsem měla odraz chobotnice. Pak jsem se vzpamatovala a prostě jsem se rozhodla, že uteču. Asi po 100 metrech běhu jsem si všimla, že na chobotnici zaútočili ptáci, kteří mi pomohli. Jak ji zabili, tak to nevím. Pak přiletěli za mnou a já jim poděkovala. Ale oni mi však řekli šeptavím hlasem, že mě zavedou z lesa na druhou srtanu. Pak jsem kývla a šli jsme dál temným lesem. Až do večera náš nic nepřepadlo. Ale teď más opět přepadli. Byli to ,,obřííí pavouciii!!" Byli velcí asi jako věž od kostela. Bylo mi na omdlení, protože je to to nejhorší čeho jsem se nejvíce bála a ještě k tomu jich bylo více než deset. Tentokrát jsem se nemohla vůbec bránit. Vzali mě a zabalili do pavučiny, pak mě neseli asi do jejich doupěte. ,,Pomoc, Pomoc já nechci zemřít!" A ještě k tomu tu nikdo není, aby zavolal pomoc, jelikož ptáci odletěli. Když mě donesli do doupěte, pověsili mě na pavučinu. A vedle mě taky nějakého člověka, tak jsem se ho zeptala, jak už je dlouho v temném lese a on mi odpověděl....

Jsem ráda, že jste si přečetli další díl a jak jsem zmínila už v díle předtím, tak se moc omlouvám za chyby, které jste našli. Tak čau!