Pod křídly ptáka [DOKONČENO]

Pouto s ptáky

Když jsem otevřela okno, většina ptáčků naskákala do mého pokoje, tak jsem rychle okno zavřela, ale omylem jsem vzbudila rodiče, což byl průšvih, protože bylo pět hodin ráno. Matka mi vtrhla do pokoje a začala na mě křičet, proč ještě nespím, ale co si všimla, že mám v pokoji opeřené kamarády, matka to nevydržela a zavolala do mého pokoje tátu a ten se netvářil moc nadšeně. ,,A dost, já ti uklidním pokoj ráno a ty jsi jdi lehnout do obýváku." Já jsem odkývla a šla jsem směrem k obýváku. Po šesti dnech se to dělo znova. Ale tentokrát jsem okno neotevírala. Rodiče zaslechli nějaké klepání na okno a když přišli do pojoje, nevěřili vlastním očím. Jejich oči totiž směřovali na okno, kde ptáci okno rozbijeli zobáky. Matka vzala koště a už je hnala od okna. ,,Neeee!" Rodiče se najednou na mě podívali s vykulenýma očima. ,,Co prosím?" Řekl táta. ,,Nechte je být!" A rodiče si všimli, že mám zužené zorničky. Táta se mnou zatřásl a já jsem se probrala. ,,Co se děje? Maminko, tatínku!" Jsem vykřikla se slzami v očích. ,,Co se stalo?" Když jsme se na tebe podívali, měla si zorničky jako maličkou, červenou tečku a nechtěla si abychom ty ptáky odehnal z okna. Potom jsem poprosila matku, aby mi udělala černý čaj s citrónem, protože jsem nemohla unést co se se mnou stalo. Pamatuji si, že jsem byla smutná, protože venku bylo tak hezky a já trčela doma. Přesně jako když přiletěli ptáci poprvé, taky jsem byla smutná, že už nemůžu chodit ven. Takže oni přilétají, jen když jsem smutná, ale co mi chtějí? Druhý den ráno jsem se rozhodla, že začnu být smutná. Po hodině čekání jsem se dočkala. Otevřela jsem okno a ptáci vlétli dovnitř. Pak jsem slyšela jak šeptají ,,pojď za nami!" V tu chvíli mě zhypnotizovali a já letěla tam kam oni chtějí, až jsem přiletěla...

Doufám, že se vám tato část líbila a pokud tam je hodně chyb, tak se moc omlouvám.