Pod křídly ptáka [DOKONČENO]

Den lovu - 1. část

Dnes je den lovu. Den lovu je vlastně běhání po kraji se zbraněmi a lovíme nějaké určité zvíře. Pán hradu nalosuje skupiny po čtyřech a je jedno jestli je z obojetných nebo z temný a nebo z, no to je jedno. Za pět minut se mám dostavit do jídelny, kde proběhne losování.

,,Už jsem tady!" Zakřikla jsem po celé jídelně. Protože jsem přišla jako poslední. Pán hradu se zašklebil a začal vykládat, jak bude losování probíhat. Každý z nás má své čísla které víme jenom my, aby nikdo nevěděl s kým jsme než bude ta správná hvíle. Celkem bude padesát týmů po čtyřech. Já mám například číslo 183 ze dvou set. Když došlo na losování vypadalo to asi takto: ,,3, 48, 92, 112. Další tým. ........." Pak řekl moje číslo a k němu další čísla: 72, 31 a 148. Vůbec jsem nevěděla kdo to je, ale to je fuk. Na konci jsme šli všichni do pokojů a máme se připravit, jelikož lov je až v noci.

Už zapadlo slunce a my stojíme před hradem. Každý měl výběr ze zbraní: meč, sekyra, luk a šíp, kopí. Já jsem si vybrala luk a šípy. Vybrala jsem si je, protože jako jediné ze všech zbraní se dá trefit zvíře na dálku. Pak přišel pán hradu a řekl kdo s kým je. Když řekl moje jméno zaznělo k němu jméno Petr, Tobiáš a Zuzana. Já a Tobiáš jsme byli z Obojetných, Zuzana je z Temných a Petr je ze slabích. Měla jsem celem dobrou partu, všichni jsme si tam celkem dobře rozuměli. Pán hradu zařval ,,ticho!" a řekl jméno zvířete. Byl to Fénix. V hlavě jsem si říkala, jestli toto zvíře doopravdy existuje. Úplně mi to vyrazilo dech.

Pán hradu řekl pár pravidel: jakmile výjde slunce, lov končí. A také pravidla o bezpečnosti. ,,Takže lov začíná za 3, 2, 1 teď!" Všichni jsme se rozeběhli do všech světových stran. My jsme se všichni shodli na tom, že se půjdeme podívat k hoře Tymaut. Tato hora je zvláštní už tím, že se tam věčina bojí chodit. Ale k hoře to je přes les, a tak jsme se dohodli, že to tu prohledáme. Vzala jsem Zuzku do náruče a vyletěla do vzduch. Naše skupina měla celkem kliku, že tam měla mě, protože jsem měla křídla a to měl na hradě málo kdo. Se Zuzkou jsme bohužel nic neviděli, ale kluci něco ano.

Ahoj lidi, doufám, že se vám tato část líbila. Rozhodla jsem se psát v odstavcích a omlouvám se za chyby které najdete a příště ahoj.