Pod křídly ptáka [DOKONČENO]

Nemilé překvapení

V knížce stálo, jednou za sto let se narodí vyvolený. Vyvolený je ten, kdo má věc kterou obyčejný člověk nemá, a ten kdo je výjimečný. Vyvolený znamená, že má nad Fénixem moc. Pozná se tak, že ten člověk v něm vidí něco, co jiný člověk nevidí. To mi úplně vyrazilo dech. To totiž znamenalo, že jsem asi ta vyvolenná. Jenomže to taky znamenalo, že ten kdo vybral Fénixe, ten něco asi chtěl. Ale co? To mi vrtalo hlavou. Nejraději bych to řekla Aně, ale ta už určitě spala. A tak jsem schovala knihu do skříně pod oblečení a šla spát.

Vzbudila jsem se přesně na oběd. Rychle jsem se oblékla a běžela jsem po schodech dolů do jídelny. Ana mi už tam držela místo hned vedle Toma. S Tomem jsme se tak dlouho neviděli, a tak jsem ho hned objala radostí. Tom mi pošeptal do ucha, ať se ve čtyři hodiny sejdeme v zahradě. Je to prý velice důležité. Nenápadným pohledem jsem na něj kývla a natočila hlavu k Aně. Řekla jsem jí, že nemám hlad a ať přijde hned po obědě ke mě po obědě. Ana se na mě vesele usmála a dojídala svůj guláš se špekovými knedlíky.

Jen co Ana dojedla, řekla jsem jí to s tím vyvoleným člověku. Také jsem ji řekla, že jsem to asi já. Ana se na mě dívala zmateně. Tak jsem jí to vysvětlovala pomocí knihy. Ana si tu stránku přečetla a znova jsem jí vysvětlovala o tom, že jsem ta vyvolená. Ana nemohla věřit vlastním očím a uším. Pořád se mě ptala, co to obnáší, co to ve zač. Ale já jsem ji řekla, že víc nevím. Ale jediné co jsem ji ještě mohla splnit, bylo pírko Fénixe, které jsem měla schované v stolku. Ana si ho pořád prohlížela, tak že mi ho nechtěla ani vrátit.

Obdbila čtvrtá hodina a já čekala na Toma v zahradě. Sedla jsem si na lavičku mezi potokem a Lípou. Když přišel Tom do zahrady, zamávala jsem na něj, aby věděl kde jsem. Pomalým tempem šel za mnou a přitom se usmíval. V hlavě jsem si říkala, že má pro mě dobrou zprávu, ale naopak, když si ke mě Tom sedl, řekl mi, že na hradě jsem v nebezpečí. Že po mě někdo jdem. ,,Chce ti uříznou křídla, abys stratila veškerou moc." Jak mi to tak vyprávěl, měla jsem slzi v očích. Tvrdila jsem mu, že to není pravda a utekla pryč.

Doufám, že se vám tento díl líbil a chtěla bych, aby jste se do příběhu také zapojili. Ráda bych aby jste mi napsali do komentářů co by jste v příběhu chtěli. A omlouvám se za chyby které najdete. Tak ahoj.