Pod křídly ptáka [DOKONČENO]

Ztracena v bludišti

Ke dveřím. Otevřela jsem dveře a vztoupili do vnitř a ocitli jsme se na chodbě. Pak jsme se rozhodli, že půjdeme pořád rovně. Na konci chodby ve zdi byla vytlačená něčí ruka. Chvíli jsme se rozhodovali co dál. Pořád jsme se hádali, jestli půjdeme zpět nebo tu počkáme. Pak jsem se naštvaně urazila a šla zpátky a to byla chyba. Na druhém konci chodby žádné dveře nebyly. Pak jsem litovala, že jsem Toma neposlechla a zůstala si za svým. A když jsem se pokusila vrátit zpátky, tak to bylo ještě horší. Zabloudila jsem. Běhala jsem kam mě nohy nesly a stejnak jsem nenašla cestu k Tomovi. A nakonec jsem začala křičet, ale žádné odpovídající hlasy jsem neslyšela. Když jsem tam už běhala a křičela asi dvě hodiny, tak jsem vzdala šanca, že se vůbec vrátím zpět. Lehla jsem si do kouta a přikryla jsem se křídly a usnula jsem. ,,Áaaaaaaaaaaa! Pomoccccccc!" Předemnou seděla obří žába a pořád mě olizovala. Snažila jsem se jí utéct, ale nedařilo se mi to. Doběhla jsem do slepé uličky a tam jsem zpatřila kosti člověka, což mě dost vydělalo a omdlela jsem. Když jsem se procitla, tak jsem zjistila, že už tu není jenom jedna žába, ale asi pět a to byla taprve sranda. Naštěstí mě našel Tom a to se mi ulevilo. Rychlým pohybem mě vzal za ruku, a pak jsme před žábami utíkali. Vůbec jsme nevěděli kam běžíme, takže když jsme vběhli do nějaké zatáčky, zase tam byly ty otrávené žáby. A aby toho nebylo málo, Tom zakopl a zlomil si nohu. Nemohla jsem ho tam nechat, a tak jsem ho vzala kolem krku. Jak jsme běželi rovně, tak zaběhli do slepé uličky, kam jsme došli na začátku. Tou rychlostí jsem narazila do protějši zdi a ruku jsem položila na tu vytlačenou dlaň, a pak....

Doufám, že se vám tento díl líbil a děkuji za 100 zhlédnutí. Další díly budou vždy po týdnu. A jestli chcete aby se tam něco stalo nebo objevilo, tak to napište do komentářů. Čau!