Pod křídly ptáka [DOKONČENO]

Sen

.....A v pokoji......
Stál muž v černém plášti a jen co jsem vztoupila do pokoje, vyskočil otevřeným oknem a jako by se po něm slehla zem. Jelikož jsem se koukla, po jeho skoku z okna, nikde nebyl. Ale zanechal tam vzkaz. Ležel na stole a byl zpečetěn péčeťí s obrázkem orla. Pomalu jsem ho otevřela a četla: Milá Ellen, Jsi ve velkém nebezpečí, ale to poznáš sama. Máš jedinou možnost a to utéct do mého paláce, který tě ochrání. Musíš ho najít! Pokud ho nenajdeš, ničemu se pak nevyhneš. Ale má to háček, brána od mého paláce bude otevřena pouze příští půlnoc. Pořádně si rozmisli co udeláš. Také poslouchej, peníze co jsem ti daroval, použíj na odehnání ztráží tohoto hradu. Šťastnou cestu. Dopis jsem si schovala pod skříň. Byla jsem rozhodnutá, že to řeknu Aně, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela, jelikož Ana stejnak bude s Eduardem a já budu pro ni jen tak cimpr fuk.

Večer jsem si sedla k televizi a na hodinách právě odvíjela sedmá hodina. Přepla jsem si na pořad Krása v horách.  Ten pořad prostě miluji. Jen to začalo usla jsem.

,,Pomoc, pomoooooc!" křičela jsem ve sklepení. Zdi sklepa byly kamenné a po jednom metru byly vždy louče. Všude kolem byli lidi v černých pláštích a zpívali píseň z kostela. Zněla smutně. Vedle mě ležel stůl ze dřeva a na něm leželo lano. Po písni lidí přišel ke mě muž v červeném plášti a měl na sobě masku. Při posledním kroku se předemnou sklonil a pak i ostatní lidé sklonili hlavy. Řekli modlitbu smrti svých nejbližších. Při tom jsem měla vidinu sloupu v zahradě. Ohnivým písmem bylo na něm napsano: Ty nejsi jako ostatní, a proto si zašloužíš trest. A motlidba skončila. Muž v červeném plášti mě vzal za ruce a přivázal na dřevěný stůl. Pak třikrát zatleskal a z davu lidí vyšel muž s tácem a na něm ležela iněkční stříkačky. Ta první byla naplněna zelenou tekutinou a ta druhá žlutou tekutinou.

,,Poplach, poplach, poplach!" Jsem zaslechla u pořadu. Koukal jsem se na hodiny a ty ukazovaly minutu před sedmou hodinou. To mi nešlo do hlavy. Pak do pokoje vletěla služka a říkala, že se má co nejrychleji dostavit ven do hlavní zahrady. Co nejrychleji jsem si vzala na sebe plášť a utíkala do zahrady. V hradě byl takový chaos a tak bylo těžké, dostat se ven.

Venku na obloze se točil zelený mrak směrem nahoru. Vypadal jako tornádo z mraku v vzduchu. Uprostřed byl zářící úplněk, což bylo fakt divné, jelikož dnes být neměl. Ohlédla jsem se na sloup a tam byl úplně stejný nápis jako ve snu. Hanka se mě ptala, co tam čtu, tak jsem se ji zeptala, jestli tam vidí nápis a ona se na mě podívala jako bych byla blázen.
Pokračování příště. 

Ahoj lidičky, doufám že se vám tato část líbila. A omlouvám se za chyby které najdete. A příště ahoj.