Pod křídly ptáka [DOKONČENO]

Ups

Zavřela jsem knížku a postavila se. ,,Aaaaaaaaa!" Někdo mě chytl a zavázal mi oči šátkem. Snažila jsem se vykroutit jak to šlo, ale nic. Začala jsem hulákat, jenomže ten co se mě snaží unést nebyl tak blbý, jak jsem si myslela. Vzal další šátek a zavazal mi pusu. Kde jsem se ocitala jsem neměla ani zadání.

Asi po dvaceti minutách chůze do neznáma mě únosce rozvázál šátek na očích. Byla jsem zase v tom sklepě, kde mi muž v červeném plášti dal píchl zelenou tekutinu. Ale teď vzal tu žlutou, kterou šetřil na jindy a pícl mi ji do holého kotníku. Byla to bolest neuvěřitelná. Začala jsem mít vydiny. Kolem začaly svítit hvězdy a tak dál. ,,Jauvajs!" Někdo mi píchl inekci do ramene. Začínala jsem se vzpamatovávat. Stál tam muž v modrém plášti a říkal:

,,Rychle pojď! Dělej! A na nic se neptej!" Začal říkat s neklidem.
,,Ale proč? Kdo jsi? Odkud jsi přišel?" Začala jsem se vyptávat.
,,Pojď!" Vzal mě za ruku a táhl k nějakému tunelu.

,,Ellen půjde se mnou!" Zvolal muž v červeném plášti."
,,A co s ní chceš udělat, co?" Začali se hádat muži v pláštích.
,,To tě nemusí zajímat!"

Pak muž v červeném plášti pískl a muže v modrém plášti dotáhli lidé v černých pláštích. Byla jsem zmatená. Muž v červeném plášti mě znovu přivázal ke stolu a tichým hlasem řekl:
,, žlutou tekutinu už nemám, ale to nevadí, provedeme to bez toho.

Muž vzal ostrý nůž a naklonil se ke mně. Do ucha mi řekl:
,,Já nepotřebuji tebe, chci jen tvé křídla. Měla jsi možnost utéct, ale ty jsi byla tak hloupá a pořád se vracela.

Pak stáhl kapucu a strhl si masku.
,,Cožeee! To není možné!" Křikla jsem.
Ten muž byl .......
Ten muž byl pán hradu!

Ten nůž který držel v ruce přiložil k mím křídlům a začal řezat.

,,Áaaaaaa! Proč to děláš? Řekla jsem se slzami v očích.
,,V tvých křídlech je moc, kterou chci, chápeš, kterou chci. A já to dostanu.

Uříznutá křídla vložil do skleněné krabice a nechal je odnést pryč. V tom tam trhnul muž v modrém plášti a po pravé ruce měl Fénixe.

,,Toho Fénixe chyťte. Toho také potřebuji!" Křičel pán hradu.

Všichni se soustředili na Fénixe a já a muž v modrém plášti jsme měli čas chytit muže, kteří nesli má křídla pryč.

,,Počkej tu. To vyřídím sám." Řekl muž v modrém plášti a vytáhl kudlu, kterou vrazil mužům do zad. Pak rozbil skleněnou krabici a vyjmul z ní mé křídla.

Mezitím Pán hradu zavolal na Fénixe Fénixe Azula. Odehrála se tam ohromující bitva.

Řekla jsem muži v modrém plášti a utíkala chodbou, kterou mi muž ukázal. 

V pokoji jsem hledala peříčko Fénixe, ale nemohla jsem ho najít. Převrátila jsem celý pokoj vzhůru nohama, ale nic. Pak mě napadla myšlenka. Běžela jsem do kanceláře pána hradu a rozhlížela se. Našla jsem ho celkem rychle, když ležel na stole. Sebrala jsem ho a běžela zpět do sklepa.

Tam muž v modrém plášti mi vrazil do ruky křídla a zamával rukama. Fénix si toho hned všiml a letěl za námi. Pak muž v modrém plášti vytáhl síť a hodil ji na Fénixe Azula, který letěl hned za Fénixem.

,,Pojďme!" Řekl muž v modrém plášti a běželi jsme chodbou směrem ven. Před hlavními dveřmi nás zastihla stráž. Z druhé stany se hrnuli ostatní ze sklepa. 

,,Držte!" Křiku muž v modrém plášti a jako by se po nás slehla zem.

Doufám, že se vám tato část líbila a omlouvám se, že tato kapitola vyšla později a také za chyby které najdete.
Tak ahoj.