Pod křídly ptáka [DOKONČENO]

Nebezpečný úplněk

Bylo odpoledne a já jako vždy chodila k hoře. Asi si řeknete co tam, ale já tam sháním Fénixe. Je zvláštní, že Ana není se mnou tak často, ale to je kvůli Eduardovi, Ana s ním totiž začala chodit a už nemá na mě čas. Jenomže dnes byl den něčím obvzlášť jiný. Byl úplněk. A vy už víte co se se mnou děje. Ale to je ještě maličkost, chodím občas na návštěvu do hvězdárny, a tam předpovídají, že tento úplněk je "magický". Prý dělá z obyčejných věcí neobyčejné. No a to když se od hory vracím s měsícem, to znamenalo. Jenomže toto mi celou dobu unikalo.

Pokaždé když jsem přišla k hoře, sedla jsem si na kámen a čekala, že Fénix přiletí. V ruce jsem opatlávala jeho pírko a přemýšlela co udělám, az Fénix přiletí. Dnes jsem opakovala přesně to samé, až na to, že fouknul vítr a pírko mi vyklouzlo z ruky a vznášelo se nad zemí. Já jsem se ho ale vůbec nechtěla vzdát a rychle jsem za ním běžela. Pírko letělo směrem k hoře. Popravdě se mi tam vůbec nechtělo, ale stejnak jsem běžela. Když jsem doběhla do lesa který se rozprostírá po celé hoře, přejel mi mráz po zádech. Všude bylo slyšet syčení hadů, houkání sov a podobně. Jenom že když jsem zahlédla pírko v dálce, rychlostí větru jsem za ním letěla. Ale jak jsem měla oči zaměřené na pírko, tak jsem přehlédla větev a ta se mi zasekla do křídel a já spadla na zem. Snažila jsem se rychle vzchopit a běžet za ním.  Bohužel mi u potoka uklouzla noha a já jsem sjela do díry. Když jsem byla na konci tunelu, spadlo mi na klín to pírko. Vzala jsem ho do ruky a šla jsem dál kam vedla cesta. Ta cesta mě dovedla do zaoblené místnosti a ve stropě byl kulatý otvor. Bylo přes něj vidět na oblohu s hvězdami. Sedla jsem si na zem, koukala na oblohu a čekala.

Asi po deseti minutách jsem v otvoru spatřila úplněk. Vstoupila do místnosti měsíční záře. Ta mě tak lákala, až jsem si do postavila. Pomalu mě to nadnášelo ze země. A když úplněk zasahoval do celého otvoru, ohnivým písmen se na stěnu vyryl nápis: Ty jsi potomkem Ďábla! V tu chvíli jsem si vzpoměla na hřbitov, kde jsem byla, než jsem objevila hrad. Byla to pro mě rána. V hlavě jsem si ale řekla, že toto není všechno, že mě čeká něco mnohem horšího. A vůbec jsem neváhala a letěla jsem zpátky na hrad.

Ahoj, doufám, že se vám tento díl líbil a nezapomeňte hlasovat. A omlouvám se za chyby které jsem udělala a příště ahoj!