Pod křídly ptáka [DOKONČENO]

Její osud

V duchu jsem si řekla a je to tady. Rychle jsem běžela do pokoje se zabalit. Ve skříni jsem našla batoh a už jsem tam skládala věci. Jako první jsem tam dala peníze, abych na ně nezapomněla. Dále následovaly dopisy, pak nějaké to oblečení a jídlo, které jsem měla v pokoji. Vzala jsem s sebou Nayreta a běžela ke dveřím. Málem bych zapomněla na pírko Fénixe. Nayreta jsem přivázala k batohu, aby se nezatoulal a už padila ke dveřím. Ale nachodbě mě zastavil pán hradu a říkal mi, že mě odvede, tak aby se mi nic nestalo. Samozřejmě jsem neváhala a šla. Těsně u dveří mi ztrhl batoh ze zad a píchl mi jehlu do ruky v tom jsem ztratila vědomí.

Ocitla jsem se ve sklepě, vedle dřevěného stolu a přede mnou stáli lidé v černých pláštích. A aby toho nebylo málo, zpívali píseň, přesně jako v tom snu. Pak přišel muž v červeném plášti a sklonil hlavu. Všichni řekli modlitbu smrti svých nejbližších. Po modlitbě mě vzal muž v černém plášti a přivázal mě ke stolu, co ležel vedla mě. Pak třikrát zatleska a z davu lidí vyšle muž s tácem a dvemi stříkačkami. Ta jedna byla naplněna zelenou tekutinou a ta druhá žlutou. Muž v červeném plášti vzal obě stříkačky, tu s tou žlutou tekutinou položil vedle a potichounku řekl,, bude se hodit později" , nakonec vzal stříkačku se zelenou tekutinou a píchl mi ji do krku. Asi na pět minut jsem ztratila opět vědomí.

Když jsem se probrala, ležela jsem pod úplňkovým a i neúplňkovým měsícem. Muž v červeném plášti se přede mě naklonil a pravil: ,,pod úplňkovým měsícem se vždy proměníš v zrůdu. A já začala přemýšlet úplně jinak. Pak mě muž v červeném plášti odvázal a já letěla a ani nevěděla kam. Letěla jsem tam, kam mi ukazoval měsíc.

Po nějaké chvíli letu jsem nakonec přece někam doletěla. Byl to dům mých rodičů. No vlastně i můj dům. Šla jsem ke dveřím a vstoupila dovnitř. Pomalu jsem se procházela chodbou a najednou si mě všimla moje matka. ,,Cerunko moje kde si tak dlouho byla. Já i tatínek jsme měli o tebe takový strach." Matka mě vzala do kuchyně na večeři. Řekla ať jdu ochutnat guláš. V tom momentě jsem zahlédla nože a to jsem neváhala, natáhla se pro jeden. ,,Aaaaaa, cerko co si to udělala!" Řekla z posledních sil matka. Vytáhla jsem nůž z matčiného hrudníku a šla do obýváku. Otci málem vypadli oči. ,,Ellen! Pojď za mnou." A otevřel náruč. Pomalu jsem se k němu přiblížila a bodla mu nůž do břicha. Pomalu jsem se otočila a šla k hlavnímu vchodu. Otevřela jsem dveře a do očí mi údeřil sluneční paprsek. To jsem se probrala.

Zjistila jsem, že jsem doma. ,,Maminko! Tatínku!" Křičela jsem. Utíkala jsem do obýváku. ,,To né, to to to né. Co jsem to udělala." Běžela jsem do kuchyně. V tom mi tekla slza. Klekla jsem si na kolena a brečela. Pak přišel pán hradu a chtěl mě odvést zpět na hrad. Já jsem se pořád vzpírala. Ale udělala jsem dohodu. Půjdu zpět, když vezmem s sebou i rodiče.
Pokračování příště.

Ahojik, toto je další část mého příběhu. Doufám, že se vám líbila. Omlouvám se za chyby které najdete. A tak příště ahoj.